Nejlepší via ferraty v Tyrolsku

Cílem horolezectví je obvykle jeden nebo více vrcholů, i když se může používat i horolezecké vybavení. Naproti tomu via ferrata se zaměřuje na zážitek z lezení. Tyrolská via ferrata může, ale nemusí vést na vrchol hory. Lze ji definovat jako zajištěný výstup s ocelovými lany a oporami. Samostatné lezení se setem via ferrata, který zahrnuje horolezecký úvazek, tlumič nárazů, nejméně dvě smyčkové větve lana s karabinami a přilbu, je základem všeho.

Pokud máte chuť na dobrodružství na via ferratě, měli byste si nejprve ověřit, zda je daná via ferrata v Tyrolsku otevřená. V zimě je mnoho via ferrat nedostupných jen kvůli sněhu. A než se vydáte na cestu, měli byste si půjčit nebo koupit set na via ferratu a helmu a seznámit se s nimi.

Obtížnost via ferraty v Tyrolsku je rozdělena do stupňů A až E podle takzvané Schallovy stupnice.

A znamená "snadná" a odpovídá túře s několika exponovanými a lanem zajištěnými úseky.

B znamená "středně obtížný"; terén se stává strmějším a vyžaduje obratnost a sílu paží.

C znamená "obtížný", často se jedná o strmé nebo kolmé pasáže, je zapotřebí hodně síly, často není vhodný pro začátečníky a děti.

D znamená "velmi obtížný". Vzdálenosti mezi skobami nebo opěrnými body, pokud jsou přítomny, mohou být velmi velké. Pouze pro trénované, vytrvalé a silné příznivce lezení.

E znamená "extrémně obtížné"; vede po hladké, kolmé a silně převislé skále. Vyžaduje extrémní sílu a dodatečné jištění.

V Tyrolsku je řada lehkých až středně obtížných via ferrat pro začátečníky a rodiny s dětmi. Doporučujeme například dobrodružnou via ferratu v horolezeckém parku Pitztalský ledovec a relativně krátkou via ferratu k vodopádu u chaty Muttekopfhütte nad Imstem.

Naprostou klasikou mezi obtížnými via ferratami v Tyrolsku je poměrně dlouhá innsbrucká via ferrata na Nordkette v Karwendelu, stejně dlouhá arlberská via ferrata v Lechtalských Alpách a Kaiserschützensteig ve Wilder Kaiseru, která je hodnocena jako středně obtížná B/C, ale přesto je velmi náročná.