Nejkrásnější via ferraty v Tyrolsku

Při horolezectví je obvykle cílem zdolat jeden nebo více vrcholů, zatímco via ferrata se zaměřuje spíše na zážitek z lezení. Tyrolské via ferraty mohou, ale nemusí vést na horský vrchol. Pro lezení je třeba lezecký set zahrnující horolezecký úvazek, tlumič pádů, nejméně dvě smyčková lana s karabinami a přilba. 

Ze všeho nejdřív byste si měli ověřit, jestli je daná via ferrata v Tyrolsku otevřená. V zimě je mnoho ferrat zavřených kvůli sněhu. A než se vydáte na skálu, měli byste si půjčit nebo koupit helmu a lezecký set na via ferratu a naučit se ho používat.

Obtížnost via ferrat v Tyrolsku je rozdělena do stupňů A až E podle takzvané Schallovy stupnice.

A znamená "snadná" a odpovídá túře s několika exponovanými a lanem zajištěnými úseky.

B znamená "středně obtížná"; terén se stává strmějším a vyžaduje obratnost a sílu paží.

C znamená "obtížná", často se jedná o strmé nebo kolmé pasáže, je zapotřebí hodně síly, často není vhodná pro začátečníky a děti.

D znamená "velmi obtížná". Vzdálenosti mezi skobami nebo opěrnými body, pokud zde jsou, mohou být velmi velké. Vhodná pouze pro trénované, vytrvalé a silné lezce.

E znamená "extrémně obtížná"; vede po hladké, kolmé a silně převislé skále. Vyžaduje extrémní sílu a dodatečné jištění.

V Tyrolsku je řada lehkých až středně obtížných via ferrat pro začátečníky a rodiny s menšími dětmi. Doporučujeme například dobrodružnou via ferratu v horolezeckém parku na Pitztalském ledovci a relativně krátkou via ferratu k vodopádu u chaty Muttekopfhütte nad Imstem.

Klasikou mezi obtížnými via ferratami v Tyrolsku je poměrně dlouhá innsbrucká via ferrata na Nordkette v pohoří Karwendel, stejně dlouhá arlberská via ferrata v Lechtalských Alpách a ferrata Kaiserschützensteig v pohoří Wilder Kaiser, která je hodnocena jako středně obtížná B/C, ale přesto vůbec není snadná.