Nejslavnější sjezdová trať světa je dlouhá 3312 metrů, začíná na Hahnenkammu v nadmořské výšce 1665 m a cíl je ve výšce 805 m na Rasmusleitnu na okraji města. Nejstrmější část, tzv. Mausefalle (Myší past), má sklon 85 procent, závodníci zde skáčou až 80 metrů daleko a dosahují rychlosti přes 140 km/h. Nejrychlejší byl Michael Walchhofer v roce 2006, kdy dosáhl neuvěřitelných 153 km/h! Pro srovnání: maximální povolená rychlost na rakouských dálnicích je 130 km/h.
Během závodního víkendu se na akci přímo či nepřímo podílí více než 1400 místních lidí. K zabezpečení trati slouží přes 10 000 metrů diváckých plotů, 2000 metrů G-plotů (posuvných plotů v různých výškách na speciálních bezpečnostních tyčích), 1300 metrů A-sítí (vysokých bezpečnostních sítí), 4000 metrů B-sítí (dvoumetrových bezpečnostních plotů) a 1000 metrů ochranných matrací.
Premiérové mezinárodní závody na Hahnenkammu se konaly v roce 1931. Brit Gordon N. Cleaver tehdy získal 269,29 bodu za šesté místo ve sjezdu a druhé místo ve slalomu a stal se tak prvním vítězem (v kombinaci). Sjezd vyhrál Ferdinand Friedensbacher a slalom Hans Mariacher, oba Rakušané. V letech 1932 až 1961 se na Hahnenkammu pořádaly také mezinárodní závody žen. V roce 1960 vyhrála Rakušanka Traudl Hechner.
Již od počátku závody na Hahnenkammu přitahovaly davy diváků. V 70. letech bývalo v cíli asi 21 000 fanoušků, pak jejich počet stále rostl až do roku 1999, kdy byl stanoven rekord v návštěvnosti: 99 000 lidí. Poté jejich počet lehce klesl a pohybuje se kolem 80 000-85 000. Pouze v roce 2021 závodníci kvůli pandemii jeli před prázdnými tribunami a diváci mohli fandit jen u televize.
Vítězný čas 1:51,58 minuty ve sjezdu na Hahnenkammu z roku 1997 se zdá být nepřekonatelný. Dodnes ho drží Rakušan Fritz Strobl.
V roce 1978 zvítězili dva jezdci: Josef Walcher (Rak) a Sepp Ferstl (Něm). Nikdy předtím ani potom na nejvyšším stupínku na bedně nestáli dva borci, bylo to jediné dělené (ex-equo) vítězství v dosavadní historii závodů na Hahnenkammu. Nejblíž mu byli v roce 1975 Franz Klammer (Rak) a Gustavo Thöni (Ita), které dělilo pouhých 0,003 sekundy.
Kitzbühelský rodák Anderl Molterer si díky devíti vítězstvím vysloužil přezdívku „Mister Hahnenkamm“, Toni Sailer zde vyhrál pětkrát. Sailer přezdívaný Black Blitz from Kitz se vedle své lyžařské kariéry proslavil také jako zpěvák a herec. Švýcar Didier Cuche v roce 2012 ovládl sjezd na Streifu s časem 1:13,28 a připsal si už páté vítězství v této disciplíně, navíc třetí v řadě. Předtím triumfoval v letech 2008, 2010 a 2011 a v roce 1998 ve sprintovém sjezdu. K tomu přidal ještě prvenství v super-G v roce 2010, takže se v Kitzbühelu radoval z celkového šestého vítězství. V historických statistikách sjezdu na Streifu je první, za ním následují Rakušané Karl Schranz a Franz Klammer, kteří zde každý vyhráli čtyřikrát.
Pouze šest závodníků dokázalo na Hahnenkammu vyhrát sjezd, slalom i kombinaci, tedy triple: Egon Schöpf (1949), Christian Pravda (1951), Toni Sailer (1956), Anderl Molterer (1958), Adrien Duvillard (1960) a Jean-Claude Killy (1967). Po Killym se to už nikomu nepodařilo.
V roce 1979 porazil Christian Neureuther skvělého Ingemara Stenmarka a zaznamenal tak první německé vítězství ve slalomu na svahu Ganslern od roku 1963, kdy vyhrál Ludwig Leitner. Poté však následovalo další dlouhé čekání. Až v roce 1989 zvítězil další Němec Armin Bittner, tentokrát před Italem Albertem Tombou. Mimochodem, rodině Neureutherových se na sjezdovce Ganslern obzvlášť daří: 35 let po Christianovi se v roce 2010 a pak ještě 2014 stal vítězem slalomu jeho syn Felix.
V 70. letech v Kitzbühelu dominoval Franz Klammer: sjezd na Hahnenkammu vyhrál v roce 1975, 1976 a 1977. Po sedmileté pauze pak v roce 1984 na Streifu slavil čtvrté vítězství - nadšení diváci tehdy prorazili zábrany kolem cílového prostoru a běželi mu gratulovat. Na druhém a třetím místě skončili další dva Rakušané, Erwin Resch a Anton Steiner.
