Až dosud byl Schwaz spojován především se stříbrným dolem, který mnoho lidí navštěvovalo, když chodili do školy. Vzrušující výlet do dolu a ražba mince jim zůstávají ve vzpomínkách. Při průzkumné prohlídce se však ukázalo, že Schwaz toho nabízí mnohem víc.
Město má bohatou historii, kterou vám každý čtvrtek přiblíží bezplatné prohlídky s průvodcem. Zkušená průvodkyně městem Maria Eggerová vypráví nejen historická fakta, ale i zajímavé detaily mimo vyšlapané cesty.
Oblast kolem Schwazu byla osídlena již v neolitu a době bronzové. První písemná zmínka o Schwazu pochází z let 930/931. V roce 1170 postavili Frundsbergové (známí také jako Freundsbergové) nad Schwazem věž, která byla později rozšířena na opevnění. Vzestup města na hornickou metropoli začal v 15. a 16. století s těžbou stříbra. Podle pověsti objevila stříbro v roce 1409 při pasení dobytka na horské pastvině služebná - "Kandlerin": býk prý seškrábl svými rohy zem a objevily se kameny nesoucí stříbrnou rudu. Později mi Maria Eggerová ukazuje, že tyto kameny lze dodnes obdivovat nad některými vchody do domů ve Schwazu - což je znamení, že zde žili takzvaní "Gewerken" (horníci, kteří měli na rozdíl od horníků horní právo).
Prohlídka začíná u Stadtgalerien. Moderní nákupní centrum ve Schwazu stojí na místě, kde kdysi stávala továrna "k. k. Tabakfabrik zu Schwaz", lidově zvaná "Tschiggin". Po dobu 175 let se v továrně vyrábělo až 2,6 miliardy cigaret ročně.
V historickém centru Schwazu zdobí radnici bronzová socha Jörga Frundsberga, zakladatele města. Radnice bývala obchodním centrem Schwazu a nejpůsobivější necírkevní stavbou z hornické éry: postavili ji v letech 1500-1509 obchodníci Hans a Jörg Stöcklovi. Po jejím prodeji panovníkovi zde byl zřízen i nejvyšší báňský úřad. Krásné je také vnitřní nádvoří se třemi patry a břečťanem porostlými arkádami.
Návrhář Markus Spatzier má svůj obchod naproti radnici: tyrolský návrhář vytváří extravagantní oblečení, které inspiruje i na mezinárodní úrovni.
Během procházky po ulici Franz-Josef-Straße se dozvíte o historii města Schwaz. Schwaz dlouho neměl městský statut, protože chyběly městské hradby a město bylo rozděleno na dvě části - na jedné straně žili měšťané a obchodníci, na druhé horníci. Z tohoto důvodu neměl Schwaz vlastní ražbu mincí, ta se místo toho konala v Hallu.
Před širokým vjezdem do dvora je patrné, že v minulosti musely být takové vjezdy dostatečně velké, aby se u nich daly zaparkovat koňské povozy. Nápis se slonem připomíná kuriózní příběh ze 16. století:
Císař Maxmilián II. dostal v roce 1551 darem slona Solimana. Ten byl poté přes Barcelonu dopraven do Itálie a po souši přes Trento a Brennerský průsmyk do Tyrolska a dále do Vídně. Na mnoha stanicích, kterými tento první slon v zemi projížděl, lze najít cedule se slonem. Co se s ním stalo? Slon žil ve Vídni ještě rok, pak uhynul. Byl vycpán a později byly jeho kosti dokonce použity na výrobu křesla.
Na konci ulice Franz-Josef-Straße se k nebi tyčí impozantní farní kostel ve Schwazu. Jedná se o největší gotickou stavbu v Tyrolsku, která se z velké části dochovala v původním stavu z roku 1502. Jako zázrakem nebyl zničen při velkém požáru v roce 1809 a kostel zůstal z velké části nepoškozen i během bombardování za druhé světové války. Uvnitř stojí za vidění především tři barokní oltáře (bývalo jich až 14) a obzvláště krásná křtitelnice.
Zvláště působivý je krov, který je přístupný pouze v rámci prohlídky s průvodcem. Toto mistrovské dílo bylo postaveno před více než 500 lety ze 770 masivních kubických metrů dřeva a dodnes je v původním stavu. Nese 15 000 měděných šindelů, které byly odlity ve Schwazu a váží celkem 58 tun. Stavba trvala tři roky a byla prováděna těmi nejjednoduššími prostředky. Tesař Thomas Schweinebacher vytvořil skutečný zázrak tesařského umění.
Hned vedle kostela stojí palác Enzenberg, který nechal v roce 1515 postavit Veit Jakob Tänzel. Tento velkolepý palác má dokonce spojovací chodbu s kostelem, protože tato rodina byla velkými mecenáši kostela. Dnes je Palais Enzenberg sídlem galerie současného umění města Schwaz.
Průzkum podzemí vede do 500 let starého sklepení paláce, jednoho z mála dochovaných svého druhu. V minulosti sloužilo k uchovávání potravin, k jejichž chlazení se dokonce dovážel led z ledovců. Dnes se zde nacházejí staré sudy na víno, které se již nepoužívají, ale mají své kouzlo.
Za kostelem se zastavíme u dvoupatrové márniční kaple z roku 1504. V městském parku, na bývalém hřbitově, stojí zvonice. Zvony byly pro kostelní věž příliš těžké, proto byla postavena samostatná zvonice. Schwaz má také vlastní zvon na počasí, Maria Maximiliana, který se rozeznívá vždy, když hrozí bouřka.
Přes arkádové hrobky vede procházka k Orglerhausu. Jedná se o jediný statek, který ve Schwazu dosud existuje, a během svých pobytů ve Schwazu v něm údajně bydlel slavný lékař Paracelsus. Sklep vypadá přesně tak, jak vypadal v 16. století, kdy zde Paracelsus zkoumal nemoci horníků. Paracelsus prý navštívil Schwaz dvakrát nebo třikrát. Mimochodem, o jeho smrti se dodnes vedou spory. Není jasné, zda s tím měli co do činění mocní Fuggerové - s nimi se totiž díky své práci dostal do sporu.
Fuggerův dům s charakteristickou příkopovou střechou a impozantními rozměry dodnes dobře vypovídá o bohatství, kterým tehdejší obyvatelé a kdysi nejbohatší lidé v Evropě disponovali. Samotný dům byl postaven kolem roku 1525.
Ulrich Fugger po určitou dobu vedl rodinné impérium ze Schwazu, neboť to bylo také schwazské stříbro a měď, které z Fuggerů učinily nejbohatší a nejmocnější rodinu pozdního středověku. V domě, kde kdysi žili ti nejbohatší, dnes bydlí ti nejchudší z města: V domě Fuggerhaus se mimo jiné nachází čajovna pro bezdomovce.
Poslední zastávka prohlídky vede do františkánského kláštera, kde vyniká především křížová chodba. Ten nechal otec Wilhelm von Schwaben mistrně vyzdobit výjevy z Kristova utrpení. Ruční kresby vznikly v letech 1519 až 1526. Navzdory restaurování jsou některé z nich již špatně rozpoznatelné. Celkově se však jedná o velmi přesná grafická vyobrazení z 16. století. Zajímavé je také to, že každý obraz měl svého donátora: každý z nich je na okraji vyobrazen s erbem - muži dokonce s portrétem. Mohli jste si tedy vybrat svůj "oblíbený výjev" z pašijí, darovat obraz a cesta do nebe byla zaručena.
Schwaz inspiruje mnoha zvláštnostmi. Procházka po pěší zóně vždy odhalí překvapení. Na závěr doporučujeme návštěvu stříbrného dolu .
Nad městem se majestátně tyčí bývalé opevnění, hrad Freundsberg, ve kterém dnes sídlí městské muzeum a kavárna/restaurace. Z hradu je fantastický výhled na město.
V hostinci Gasthaus Himmelhof si můžete během procházky městem vychutnat vynikající jídlo a udělat si přestávku na občerstvení ve stinné zahradě tohoto útulného hostince.