Udržitelná doprava pro zelenější budoucnost


Každá dovolená začíná cestou do zvolené destinace. Tyrolsko je domovem mnoha iniciativ, projektů a konceptů, které motivují místní obyvatele i návštěvníky k udržitelnému chování a využívání ekologické dopravy. Podívali jsme se blíže na několik z těchto nápadů, od jízdenek na veřejnou dopravu s jednotnou sazbou až po podzemku v nadmořské výšce 1400 metrů. A přinášíme zprávu o úspěšných příbězích i budoucích výzvách.  

„Musíme se naučit vnímat mobilitu jako zdroj,” říká Ekkehard Allinger-Csollich. Ze své kanceláře v Krajském úřadu pro plánování dopravy v Innsbrucku má Allinger-Csollich krásný výhled na cyklostezku podél řeky Inn, která protíná město od západu na východ. Podél cyklostezky vede nejrušnější tyrolská silnice B 171. Je dlouhá 160 kilometrů a táhne se napříč regionem od Kufsteinu na východě až k pohoří Arlberg na západě. Necelý kilometr vzdušnou čarou od Allinger-Csollichovy kanceláře stojí další klíčový prvek dopravní infrastruktury v Tyrolsku: nádraží Innsbruck. „Mobilita není neomezená,” říká. „Proto o ni musíme pečovat.”

Tyrolsko je turistickou destinací, klíčovou severo-jižní tranzitní osou – a domovem zhruba 750 000 lidí. Zároveň je tento region v srdci střední Evropy průkopníkem v oblasti dopravy a mobility, kde udává trendy. Čerstvý padesátník Ekkehard Allinger-Csollich je optimistou – ví totiž lépe než většina lidí, že dokonce i malé změny mohou mít velký dopad. Vzpomíná, jak v 80. letech první obce a resorty v Tyrolsku zavedly návštěvnické karty, které turistům umožňovaly využívat zdarma místní veřejnou dopravu. Kromě toho v zimě posloužily jako jízdenka na ski busy, v létě na mnoha místech zajistily bezplatné jízdy lanovkami a hostům přinesly i další benefity jako bezplatný vstup do muzeí nebo plaveckých bazénů. „Návštěvnické karty způsobily výrazné snížení objemu dopravy a v konečném důsledku tak přinesly lepší kvalitu života místních obyvatel i příjemnější pobyt pro návštěvníky,“ říká Allinger-Csollich. Je to jen malý příklad, ale ukazuje, čeho se dá dosáhnout. Ovšem ještě zbývají mnohé výzvy, které je třeba vyřešit.   

Provoz lanovek a vleků generuje pouhá 4 % z celkové uhlíkové stopy, která v zimních měsících v Tyrolsku vzniká v důsledku cestovního ruchu. Více než polovina připadá na ubytování a činnosti nutné k zajištění stravování hostů a 39 % mají na svědomí příjezdy a odjezdy – přičemž podstatně větší uhlíkovou stopu samozřejmě zanechají ti, kdo zvolí letecké spojení. S ohledem na tuto skutečnost má rozhodnutí o tom, jak budou návštěvníci cestovat do Tyrolska a zpět domů, zásadní vliv na celkový dopad jejich dovolené na klima. Proto se Ekkehard Allinger-Csollich a jeho kolegové zodpovědní za plánování dopravy v regionu snaží vytvářet atraktivní alternativy, jak dostat lidi z jejich aut a motivovat je k využívání veřejné dopravy.

V Tyrolsku již funguje komplexní síť veřejné dopravy, která pokrývá každé město, vesnici a údolí v regionu. Celková délka místních autobusových tras a železničních tratí je zhruba 8800 kilometrů a autobusy a vlaky tady každý rok najezdí neuvěřitelných 40 milionů kilometrů. Díky tomu můžete klidně nechat auto doma a místo toho cestovat veřejnou dopravou – tuto možnost zejména v posledních deseti letech využívá stále víc návštěvníků.  

© Tirol Werbung / Pupeter Robert

Jízdenky na veřejnou dopravu s jednotnou sazbou – úspěšný příběh

Počet cestujících, kteří využívají tyrolskou železniční a tramvajovou síť, se už několik let pravidelně zvyšuje – a nejen díky novému průlomovému systému jízdenek. „Před čtyřmi roky jsme zavedli jízdenky na veřejnou dopravu s jednotnou sazbou, které měly obrovský úspěch,” říká  Ekkehard Allinger-Csollich. Jízdenka stojí 509 eur za rok a umožňuje svému majiteli využívat všechny autobusy, vlaky a další formy veřejné dopravy v celém Tyrolsku. Prodej celoročních jízdenek se od roku 2008 ztrojnásobil – z 50 000 na více než 135 000. Lidé jízdenky používají nejen k dojíždění do práce, ale také k cestám za volnočasovými aktivitami. „Největší nárůst využívání celoročních jízdenek jsme zaznamenali mimo pracovní dobu a o víkendech," vysvětluje Allinger-Csollich. Tento úspěch je motivací pro snahu zvýšit využívání železniční dopravy také v cestovním ruchu. Nová kampaň „Tirol auf Schiene“ si klade za cíl přesvědčit více návštěvníků, aby nechali svá auta doma a cestovali do Tyrolska veřejnou dopravu. Jedním z krátkodobých cílů je zdvojnásobit počet hostů, kteří přijíždějí vlakem. V roce 2013 přicestovalo po železnici pouze 5 % turistů, cílem do konce roku 2020 je zvýšit jejich počet na 10 %. V dlouhodobém horizontu pak regionální vláda chce dostat Tyrolsko na první pozici ve využívání železnice mezi všemi rakouskými spolkovými zeměmi. 

Dalším aktuálně žhavým tématem v Rakousku je jízdenka „1-2-3-Karte”. Ta také zahrnuje neomezené používání veřejné dopravy za jednotnou sazbu, avšak není lokální – v tomto případě se jedná o celostátní jízdenku. Svým majitelům umožní využívat veřejnou dopravu v jedné spolkové zemi za pouhé 1 euro denně (365 eur za rok). Za dvojnásobnou cenu – 730 eur – je platná ve dvou spolkových zemích. A třetí varianta, 3 eura denně (1095 eur za rok) slouží jako jízdenka na veškerou veřejnou dopravu v celém Rakousku. Zahrnuje také tramvajové linky č. 2 a č. 5 v Innsbrucku na trase, která vede skrz centrum od západu na východ města a donedávna ji obsluhovaly autobusy s naftovými motory. Jde o vůbec nejrušnější rakouskou trasu veřejné dopravy a díky novým tramvajím je 100 % elektrická. Zavedení tramvají významně snížilo uhlíkovou stopu městské dopravní sítě – a zároveň se počet cestujících na této trase zvýšil o 75 %. Zrušení autobusů je součástí celkového konceptu rozvoje tramvajové a železniční sítě v Innsbrucku, na který je do roku 2028 vyčleněna investice 300 milionů eur. 

Příští zastávka, Innsbruck hlavní nádraží. Tento dopravní uzel, který denně využije 37 000 cestujících, je jedním z nejrušnějších v celém Rakousku. Nádraží slouží jako živé pozadí každodenního života: cestující čekající na své vlaky popíjejí kávu v některé z mnoha kaváren, školáci na chytrých telefonech kontrolují jízdní řád, studenti, kteří míří na víkend domů, pospíchají na nástupiště, aby stihli odjezd svého spoje. Také toto nádraží využívá stále víc lidí: v uplynulých pěti letech se počet cestujících zvýšil o třetinu. 

© TVB Innsbruck / Christof Lackner

Úzkokolejka poháněná vodíkem

Toto progresivní řešení se neomezuje pouze na Innsbruck. Například místní veřejná doprava v údolí Zillertal už řadu let nabízí návštěvníkům pohodlnou a ekologickou alternativu k autům. Úzkokolejku vedoucí do údolí v roce 2018 využilo 2,9 milionu cestujících – o 16 % více než v předchozím roce. V roce 2002 se tímto spojem svezlo 1,7 milionu pasažérů, v roce 1952 jich bylo 600 000. Další inovace už je na obzoru: pohon vlaku zajistí vodík. Do roku 2023 budou na úzkokolejce z dob Habsburské monarchie pendlovat zbrusu nové vlaky s kapacitou rozšířenou na 450 cestujících. Vodíkový pohon těchto vlaků bude generován zelenou elektřinou z místní vodní elektrárny. Nicméně logistika zůstane víceméně beze změn – stejně jako nyní, kdy se používá nafta, se bude vodík „tankovat“ v depu. Palivové články v každém vlaku pak vodík smíchají s kyslíkem ze vzduchu a tak vznikne elektrochemická reakce, která produkuje energii pro pohon vlaku. Zavedení nové technologie každoročně ušetří přibližně 800 000 litrů nafty a více než 2100 tun CO2.

Společně s uvedením nových vlaků do provozu dojde také ke změnám v jízdním řádu a mezi jednotlivými spoji budou kratší intervaly. Turisté s návštěvnickou kartou mohou tyto vlaky využívat bezplatně.

Podzemka v nadmořské výšce 1400 metrů

Zatímco vodíkové vlaky v údolí Zillertal reprezentují nová, moderní řešení, v Tyrolsku je také celá řada alternativních ekologických projektů veřejné dopravy, které jsou v provozu již několik dekád. Dobrým příkladem je podzemní dráha v Serfausu. Byla vybudována před čtyřiceti lety, když začal platit zákaz vjezdu aut do obce a stala se velkým úspěchem. Zdejší obyvatelé i návštěvníci zaparkují na okraji obce a dále cestují tímto mini-metrem. V malebném centru se pak přibližně 1100 místních i turisté pohybují pěšky nebo na kolech. Podzemka bývá skutečně hodně vytížená a v minulých letech musela projít velkou rekonstrukcí. Při té příležitosti se zvýšila přepravní kapacita na 3000 cestujících za hodinu – téměř dvojnásobek předchozí hodnoty. Podzemní dráha v Serfausu je malým příkladem jak nevšední lokální řešení může přinést zásadní benefity pro lidi i životní prostředí. 

© Andreas Kirschner

Dalším klíčovým prvkem tyrolské „eco-friendly“ dopravní infrastruktury je jízda na kole. Ve městech a obcích je bezpočet cyklotras a vyhrazených jízdních pruhů pro cyklisty a napříč celým regionem se vine dalších 9000 kilometrů cyklostezek. Součástí nové koncepce podpory cyklistiky v Tyrolsku zavedené v roce 2016 je každoroční investice ve výši 4 miliony eur do rozvoje městské cyklistické infrastruktury. „Výborně se to osvědčilo. Klasické dálkové cyklostezky v údolích Inn a Zillertal jsou udržovány v perfektním stavu a velmi často je využívají nejen turisté, ale také místní obyvatelé na cestu do práce,” říká Ekkehard Allinger-Csollich. 83 kilometrů dlouhý okruh v pohoří Kaiser – z obce Söll přes Kufstein, Walchsee a Ellmau zpět do Söllu – je dalším projektem, který je součástí celkového konceptu a byl podpořen zmíněnou finanční injekcí. 

Ekologicky uvědomělí návštěvníci, kteří plánují strávit příští dovolenou v Tyrolsku, mohou snížit svou uhlíkovou stopu tím, že přijedou vlakem a po regionu se budou pohybovat veřejnou dopravou nebo na kole. V Tyrolsku je bezpočet půjčoven elektrických, horských i silničních kol. Samozřejmě kolo není jedinou věcí, 
kterou můžete nechat doma a pronajmout si ji v Tyrolsku. Půjčovny nabízejí celou řadu letního i zimního sportovního vybavení.  

nahoru
Zpravodaj

Přihlaste se k odběru našeho zpravodaje a těšte se na novinky ze srdce Alp!