Již v roce 1900 dopravní inženýři vybudovali tramvajové spojení mezi Innsbruckem a klimatickými lázněmi v obci Igls. Trať se vine lesem s převýšením více než 280 metrů, a místní obyvatelé lince č. 6 říkají „lesní tramvaj". Od zastávky Bergisel u opatství ve Wiltenu se vydejte na procházku hustým borovicovým lesem, kolem hradu Ambras a vzhůru zelenou krajinou do Igls. Dále doporučujeme zajít k jezeru Lansersee, kde se můžete zastavit v restauraci u jezera. Na zastávce Lanser See vzdálené jen několik minut chůze od jezera opět nasedněte do historické tramvaje a vraťte se zpět do Innsbrucku.
Nejzajímavější scenérie: Lansersee (procházka nebo koupání); návštěva zámku Ambras; procházka po Igls
V Innsbrucku nasedněte na tramvaj STB Stubaitalbahn a vydejte se na nezapomenutelnou cestu do Fulpmes v malebném údolí Stubaital. Z rušného tyrolského hlavního města pojedete směrem k Brennerskému průsmyku a tramvaj brzy začne stoupat. Stoupání je místy velmi prudké, stejně jako zakřivení trati. Cesta vede přes malé vesničky v údolí Wipptal, jako jsou Natters a Mutters, než se stočí směrem do údolí Stubaital. Tramvaj projíždí také přes husté lesy a několik vysokých viaduktů. Určitě si budete chtít vyfotit úchvatné výhledy na skokanský můstek Bergisel, členitý kaňon Sillschlucht, most Europabrücke a horský vrchol Serles. Po obou stranách kolejí se často pasou jeleni a skot, přičemž zvířata jsou na návštěvníky v této oblasti natolik zvyklá, že na vás většinou budou líně zírat, a můžete si je v klidu vyfotit. Zkrátka dokonalá výletní idyla.
Innsbruck leží v nadmořské výšce kolem 550 m, Seefeld se prostírá ve výšce 1200 m. Železniční trať spojující tato dvě sídla tak na dvacetikilometrové trase překonává převýšení 650 metrů. Nejzajímavější na lince Mittenwaldbahn je dlouhý úsek s řadou tunelů podél kolmé skalní stěny Martinswand. Napříč skalní stěnou vede téměř dvoukilometrový Martinswandský tunel. Když spoj dojede z Innsbrucku do Seefeldu, pokračuje na západ přes průsmyk Scharnitz a dále přes rakousko-německou hranici do Garmisch-Partenkirchenu a nakonec do Mnichova. Dlouhé stoupání do Seefeldu, táhlé zatáčky, hučící potoky daleko pod vámi a časté viadukty a tunely, které až na tmu a kapání ze střechy v dnešní době ultramoderního cestování nejsou nepříjemné – díky kombinaci těchto faktorů je cesta skvělým zážitkem. Pokud si chcete vyfotit pěkný výhled do údolí Inntal, raději na nic nečekejte, za chvíli je tady další tunel. Při pohledu nahoru uvidíte rozeklané skalní stěny, dole se střídají kaňony a příkopy. Železnici Mittenwaldbahn vyprojektovali průkopničtí železniční inženýři ve velmi obtížném terénu již před více než sto lety. Vlakem ze Seefeldu do Innsbrucku denně dojíždí řada lidí, takže se na této trase setkáte s místními obyvateli.
Přes nejvýše situovaný rakouský hraniční přechod vede nejvýše položená silnice v zemi přístupná pro automobily. Velkolepá silnice plná serpentin projíždí přes sedlo Timmelsjoch (italsky Passo Rombo, 2509 m) a spojuje údolí Ötztal v rakouském Tyrolsku s údolím Passeier v italském Jižním Tyrolsku. Po sedle d'Agnel je Timmelsjoch druhým nejvyšším hraničním přechodem v Evropě a v létě bývá snadno dostupný veřejnou dopravou. Vysokohorská silnice Timmelsjoch je zpoplatněná, takže cesta autobusem vám ušetří mýtné. Dostanete se pohodlně až do sedla, aniž byste museli sami kličkovat serpentinami, a můžete si v klidu užívat výhledy do ledovcem vyhloubených údolí, na majestátní horské štíty a vzdálená jezera. Timml, jak místní obyvatelé silnici láskyplně přezdívají, každoročně přivítá tisíce řidičů, motorkářů, cyklistů a všech ostatních, kteří přijíždějí prozkoumat tento malebný kout Tyrolska. Zastavte se v Muzeu historických motocyklů přímo na hraničním přechodu, kde promlouvají příběhy ikonických strojů a osobností, které je stavěli a závodili na nich. V těchto místech můžete také vyrazit na krásnou procházku - okružní výlet k jezeru Kummersee zabere asi 3 až 4 hodiny. Za vidění rozhodně stojí velkolepé skalní mohyly na vrcholu Col, jsou jen kousek od parkoviště a dojdete k nim, aniž byste potřebovali pevnou obuv.
Lechtalské Alpy, známé svými ostrými hřebeny a osamocenými rozeklanými vrcholy, vytvářejí dramatickou scenérii s unikátní atmosférou. Stavba silnice v tomto terénu byla velmi náročná, stejně jako pravidelná údržba. Silnice je obvykle otevřená od května, ale bývají zde časté uzavírky kvůli jarním sněhovým bouřím a silným lijákům. Kromě toho je tato oblast náchylná k lavinám, padajícím kamenům a sesuvům půdy. Přesto je tato vysokohorská silnice v letních měsících důležitou spojnicí mezi horním údolím Inntal a údolím Lechtal. Vede z Imstu (Inntal) do Elmenu (Lechtal), je oblíbená mezi automobilisty, motorkáři a cyklisty a navíc po ní jezdí také autobusy. Při cestě z Imstu budete projíždět drsným údolím Salvesental kolem skal, sutí a křovin. Jakmile se přiblížíte k vrcholu, scenérie se stává malebnější. Napravo od silnice stojí salaš Maldon a sýrárna, všude se pase dobytek a louky pokrývají záplavy divokých květin. V průsmyku jsou i pěší stezky, můžete vyrazit třeba na vyhlídkovou túru k chatě Anhalter Hut. Tato zhruba devadesátiminutová procházka vedoucí přes zvlněná pole plná květin a kolem hřmících vodopádů odhaluje zdejší nadpozemskou krajinu v celé její kráse. Jedná se o jedno z nejlepších míst v Tyrolsku na pozorování jarních divokých květin. Od chaty Anhalter Hut se můžete vrátit zpět do průsmyku nebo sejít údolím Plötzigtal do Bschlabs, odkud vás odveze autobus. Jména Bschlabs, Boden a Pfafflar se nevyslovují snadno, ale tyto tři malé vesničky v odlehlé divočině údolí Bschlabertal, kde žije dohromady maximálně 130 obyvatel, připomínají čokoládové krabičky zasazené do nádherné scenérie. Některé z tradičních dřevěných statků, které jsou postaveny z kulatých kmenů, pocházejí již ze 13. století.
Městečko Jenbach samo o sobě není ničím výjimečné, ale jeho nádraží představuje skutečný poklad pro všechny železniční nadšence: má totiž jeden z mála trojrozchodných kolejišť na světě. V Jenbachu se totiž setkávají tři různí dopravci používající tři různé trakční lokomotivy a tři různé rozchody kolejí: Achensee Cog Railway s metrovým rozchodem (1000 mm), Rakouské spolkové dráhy s normálním rozchodem (1435 mm) a Zillertalbahn s úzkým rozchodem (760 mm). Když pomineme standardní trať, můžete si v Jenbachu užít dvě unikátní jízdy historickou úzkokolejkou. Jenbach je součástí mezinárodní železniční sítě, takže se sem snadno dostanete pravidelnými spoji z Innsbrucku a z většiny velkých evropských měst.
Mezi Jenbachem a Seespitz vede sedmikilometrová ozubnicová železnice Achensee s metrovým rozchodem. V rámci své délky překonává převýšení přibližně 440 metrů, přičemž na strmějších úsecích využívá ozubnicový systém Riggenbach. Pod koly a mezi koly se nachází obří ozubené kolo – jakási třetí kolejnice - které vlak využívá k překonávání prudkých stoupání. Jedná se o nejstarší ozubnicovou železnici v Evropě, která je stále v provozu a cestující si na trase parními vlaky z nádraží v Jenbachu do kopce k malebnému jezeru Achensee užijí pocit dobrodružství i nostalgie. Projeďte se parní lokomotivou poháněnou uhlím a vychutnejte si Tyrolsko v jeho nejlepší podobě... úchvatné scenérie a majestátní vrcholy, to vše z některého z historických vagonů z roku 1880, které se jmenují Theodor, Hermann, Georg a Hannah. Prožijte znovu historii s pohledy a zvuky minulých let při skutečně velkolepé půlhodinové jízdě na palubě ozubnicové železnice Achensee. Nahoře v Seespitz na břehu jezera Achensee se můžete rozhodnout, jestli chcete pokračovat v cestě některým z parníků zdejší flotily. Za pěkného počasí doporučujeme plout po jezeře do Gaisalm, odkud vede nádherná, členitá a exponovaná stezka podél břehů jezera Achensee do Achenkirch. Zpáteční cestu do Seespitz doporučujeme absolvovat spíše lodí než pěšky po břehu. Vyhlídková procházka z Gaisalm do Achenkirchu trvá asi 1,5 hodiny. Ti, kteří se rozhodnou pro delší túru, by se měli vylodit v Pertisau a dojít do Achenkirchu pěšky přes Gaisalm. Stezka spojující Pertisau s Gaisalm je méně náročná než trasa mezi Gaisalm a Achenkirchem. Příjemná devítikilometrová túra zabere asi 2,5 až 3 hodiny (bez přestávky na oběd v Gaisalm).
Železnice Zillertalbahn jezdí mezi městy Jenbach a Mayrhofen v údolí Zillertal. Trať je velmi oblíbená mezi turisty, avšak také místní obyvatelé ji hojně využívají jako běžný dopravní prostředek. V letních měsících (resp. od června do října) jezdí dvakrát denně historické parní lokomotivy s historickými otevřenými vozy na zvláštních vlacích určených pro turisty, v zimě zde pendlují moderní motorové lokomotivy s moderními vozy. Okázalost minulé éry na vás dýchne na palubě tzv. křišťálového vozu, který zdobí tisíce třpytivých křišťálů značky Swarovski. Nádherný celodenní cyklovýlet slibuje projížďka po Zillertalské cyklostezce. Díky rovinatému terénu s jen mírný jezeře m převýšením a krásným scenériím je tato trasa ideální volbou pro rekreační cyklisty a rodiny. Linkou Zillertalbahn dojedete do Mayrhofenu a dále po proudu řeky Ziller do obce Strass. Pokud máte čas a energii, můžete pokračovat na kole po Inntalské cyklostezce do Jenbachu. Výborně značená Zillertalská cyklostezka vede kolem několika železničních stanic napříč údolím Zillertal, takže můžete nastoupit do historického vlaku a zkrátit si tak cestu, případně se vrátit do Jenbachu. Vlak zajišťuje bezplatnou přepravu kol a na všech nádražích je k dispozici půjčovna cyklistického vybavení (městská kola, dětská kola, dětské sedačky a přilby).
