Lienz, pravděpodobně nejslunečnější město v Tyrolsku, se prostírá v malebné krajině za pohořím Vysoké Taury. Tato poloha mu dodává unikátní šmrnc. Zvláštní dialekt obyvatel vypovídá o regionální identitě a zároveň láká k objevování kultury a tradic Východního Tyrolska. Lienz je fascinující místo, které spojuje krásu Alp s téměř středomořskou atmosférou. Pěší prohlídku města si opravdu užijete.
Lienz je svou rozlohou největší tyrolský okres, avšak od severní části Tyrolska ho odděluje italské a salcburské území, takže tvoří exklávu spolkové země Tyrolsko.
Prohlídku města můžete začít u socha od Josefa Pirknera, východotyrolského umělce, který zanechal svou stopu v mnoha zákoutích Lienzu. Směr vám napoví ruka sochy ukazující do centra, je už trochu osahaná, protože mnozí lidé věří, že přináší štěstí. Po pár krocích dojdete na hlavní náměstí, na kterém stojí půvabný hrad Liebburg ze 17. století, jehož cibulové kopule jsou jedním z nejoblíbenějších motivů pro fotografie města.
Pozornost upoutá také množství palem, která náměstí dodávají středomořský nádech. Díky své poloze na jižní straně Alp je totiž v létě v Lienzské kotlině velmi teplé počasí a palmy zde rostou již od 30. let 20. století, jak dokládají staré fotografie. V zimě však tady bývá docela mrazivo a rostliny se proto v polovině října přenášejí do skleníku.
Aut v Lienzu moc nejezdí, protože velké části centra města tvoří pěší zóny. To vytváří prostor pro množství pouličních kaváren, které dotvářejí uvolněnou a pohodovou atmosféru. K harmonickému vzhledu přispívají také pestré řady domů. Pod heslem "Vzorné město pro lepší život" se zde neustále pracuje na zlepšování kvality života.
Historicky se Východní Tyrolsko vydalo jinou cestou než Severní Tyrolsko. Dnešní podobu dal Lienzu zejména hraběcí rod z Gorice. Vždy zde existovalo mnoho kontaktů s jižní částí Evropy, což se projevuje také v architektuře.
Při prohlídce ale najednou zaznamenáte změnu ve vizuální podobě města: moderní Abrahamův dům, navržený hvězdným architektem Raimundem Abrahamem, se vymyká okolí, a přesto se na své místo hodí a dobře zapadá do celkového obrazu.
Za městem se k nebi tyčí vrcholky Lienzských Dolomit, místní hora Spitzkogel, a na druhé straně dominuje pohoří Vysoké Taury. Drsným horám v okolí Lienzu se kdysi říkalo „ďábelské“. Před rozvojem horské turistiky lidé neměli mnoho důvodů vydávat se do tohoto nevlídného světa. Název Lienzské Dolomity vymysleli britští cestovatelští novináři poté, co předtím prozkoumali hory v Jižním Tyrolsku.
Pátek a sobota jsou v Lienzu dny trhů. V uličce Messinggasse nabízejí své produkty obchodníci ze sousední Itálie, ekologičtí zemědělci z okolí zde prodávají ovoce, zeleninu, slaninu a sýry. Také na trzích panuje uvolněná atmosféra: někteří lidé se jen procházejí, jiní si vychutnávají sklenku vína v některé z přilehlých hospůdek. Silvano Soravia nabízí ve své cukrárně oceňovanou přírodní zmrzlinu. Říká: "Pocházím z Perugie a dlouho jsem žil ve Stuttgartu. Lienz je pro mě přesně ten střed. Jižanská atmosféra se severskou láskou k pořádku, skvělý mix".
Kousek odtud narazíte na palírnu Rudolfa Schwarzera, která je jednou z celkem 400 palíren ve Východním Tyrolsku. Tradiční pálenka z jablek, hrušek a švestek v tomto regionu se jmenuje Pregler. Pregler je však jen jednou z přibližně 70 specialit, které můžete ochutnat ve sklípku Rudolfa Schwarzera. Jeho nejnovějším experimentem jsou "hořké" varianty, tedy pálenky vyrobené například s vermutem nebo alpskými bylinami. Sklípek nemá pevně stanovenou otevírací dobu, ale pokud je zde majitel nebo někdo ze zaměstnanců, můžete kdykoli zaskočit a ochutnat pálenku.
O kavárně Mocafe se říká, že servíruje nejlepší kávu ve městě, protože si ji sama praží. Stojí jen pár kroků od centra, na břehu řeky Isel. Ta pramení v Národním parku Vysoké Taury a ve městě se vlévá do řeky Drávy, která pak teče dál do Korutan. Můžete si zde půjčit kajak a projet se centrem města. Tento zážitek nabízejí i školy raftingu pro začátečníky. Obyvatelé Východního Tyrolska jsou také hrdí na Dolomitenmanna, jednu z nejtěžších štafetových soutěží na světě. Kromě horského běhu, paraglidingu a jízdy na horském kole je součástí jízda na kajaku.
Městská kavárna Glanzl na náměstí je jedním tří podniků v Lienzu, které vyrábí Lienzer Lebzelt – luxusní perník s příchutí medu, brusinek, lískových oříšků a koření. Recept pochází ze 17. století a zahrnuje dvacet kroků. Nakonec se perník pokryje vrstvou marcipánu s reliéfem zámku Bruck. Lebzelt chutná báječně s cappuccinem, a to i v teplých letních dnech.
Nepřehlédnutelný hrad Bruck, bývalá rezidence hrabat z Gorice, stojí na západě města. Hrad se pyšní nádhernou hradní kaplí s freskami z 15. století, poutavou stálou expozicí o světoznámém malíři Albinu Egger-Lienzovi a fantastickým výhledem z hradní věže. To vše doplňuje pestrý kulturní program s koncerty a dětskými dílnami. Oblíbená je také hradní kavárna, zejména na pozdní snídaně.
Další "povinnou" památkou mimo staré město je farní kostel sv. Andrä. Raně křesťanský kostel stál na Pfarrbichlu již v 5. století. Dodnes se dochovala gotická bazilika. V kostele je hrobka Leonharda, posledního gorického hraběte. Teprve po jeho smrti se Východní Tyrolsko stalo součástí habsburské říše, a tedy i Tyrolska.
Neméně zajímavá je pamětní kaple v sousedství. Pochází z počátku 20. let 20. století a zadavatelé si od ní slibovali oslavný válečný památník. Sochař Albin Egger-Lienz však postavil pomník proti válce s vyzáblým Ježíšem Kristem. To vyvolalo obrovský skandál, který se dostal až do Vatikánu. Pokud si chcete kapli prohlédnout, požádejte o klíč v hostinci vedle kostela.
Na závěr celého dne doporučujeme návštěvu železničního muzea, které je trochu skryté na nádraží v Lienzu. Můžete se těšit na cestu do železniční minulosti, kterou na 1800 metrech čtverečních připravil spolek Eisenbahnfreunde Lienz. Prohlídka s průvodcem může být trochu svérázná, ale je poučná a zábavná - i pro ty, kdo se o vlaky dosud příliš nezajímali. Otevírací doba muzea je nepravidelná, ale vstupné zůstává nízké.
Pokud máte víc času, můžete prozkoumat také jezero Tristacher See , železnici Zetterfeld, historické římské město Aguntum nebo Národní park Vysoké Taury.
