Nejlepším místem pro zahájení prohlídky města je Dům hudby (Haus der Musik). Na moderní skleněné fasádě na severní straně budovy se odráží vše, čím je Innsbruck proslulý: Staré město svědčí o jeho dávné středověké historii, kostel Hofkirche o renesanční nádheře, Hofburg o barokních skvostech a pohoří Nordkette v pozadí o jeho blízkosti k přírodě a sportovním aktivitám.
Ze střešní terasy se otevírají působivé panoramatické výhledy: na jihu je vidět jezuitský kostel, tradiční Akademické gymnázium (založené jezuity v roce 1562 jako latinská škola), hora Patscherkofel a vrch Bergisel se skokanským můstkem. Obzor lemují Stubaiské Alpy. Na severozápadě se prostírá historické centrum, za ním oblíbený turistický cíl - vrchol Hafelekar a dále čtvrť Hötting, o které dávné rčení praví: Hötting je království a všude kolem leží Rakousko.
Naproti Domu hudby stojí Dvorní kostel, kde uvnitř můžete vidět impozantní slavnostní hrobku (nikoli však ostatky) císaře Maxmiliána I. kterou střeží 28 bronzových figur v životní velikosti (tzv. Schwarzmandern). V levé lodi kostela je pohřben tyrolský vlastenec a národní hrdina Andreas Hofer.
Jeden portál kostela vede na náměstí Franziskanerplatz, kde se vždy v sobotu konají bleší trhy a v létě zde bývají stánky se zmrzlinou. Na výbornou italskou kuchyni si zajděte do restaurace Il Convento (12 čepic gastronomického průvodce Gault-Millau). Hned za ní stojí Lechle-Haus, jedna z nejstarších budov v centru města, kde byly při rekonstrukci odhaleny části starých městských hradeb a dřevěný strop ze 13. století.
Od Dvorního kostela můžete pokračovat na prohlídku historického centra po ulici Burggraben, ale ještě předtím si udělejte krátkou odbočku přes Schlossergasse do Café Munding. Tato nejstarší kavárna ve městě, kterou již od roku 1803 provozuje stejná rodina, láká nejen na kávu a zákusky, ale také malé objevy: v jedné z vitrín je vystaven první mechanický míchač těsta ve městě (byl dovezen v roce 1850 z USA), zatímco káva se stále připravuje v legendárním kávovaru Faema (který podnik koupil v roce 1964 pro návštěvníky Zimních olympijských her). Fasádu domu zdobí obraz Mariahilf od Lucase Cranacha staršího z roku 1529. Sice se jedná pouze o kopii, ale určitě stojí za to si ji prohlédnout, protože originál bývá v innsbrucké katedrále vystaven pouze v postním a adventním období.
Na ulici Kiebachgasse 10 uvidíte jedno z nejkrásnějších nádvoří ve městě. Není sice přístupné veřejnosti, ale můžete si ho prohlédnout od zadního stolu salonku restaurace Weißes Rössl. Na nádvoří se natáčely některé scény historického filmu Andreas Hofer: Volný jako orel (2002) s Tobiasem Morettim v hlavní roli tyrolského hrdiny. Pozdně gotická budova pochází z konce 13. století. V 18. století byla část místností využívána jako učebny Tereziánské akademie.
Naměstíčku v místech, kde se kříží ulice Kiebachgasse a Seilergasse, se říká “Vier-Viecher-Eck”. Ve středověku sloužilo obchodníkům s dobytkem a po celá staletí lákaly hosty na oběd do tohoto zákoutí čtyři hostince se zvířecími jmény. Ze čtveřice Goldener Löwe, Goldener Hirsch, Roter Adler a Weiße Rössl však dodnes existuje již pouze posledně jmenovaný, který společně s nedalekou restaurací Wilderin v Seilergasse 5 nabízí po celý den vydatné regionální speciality. Až do 60. let 20. století sloužil "Vier-Viecher-Eck" jako základna pro pradleny, které se staraly o špinavé prádlo obyvatel Innsbrucku.
Na konci ulice Kiebachgasse stojí historický hotel Goldener Adler. Právě zde pronesl Andreas Hofer 15. srpna 1809 před davem vlasteneckých spoluobčanů jeden ze svých legendárních projevů. Úryvek z projevu si můžete přečíst na kameni zasazeném do altánu naproti vchodu do hotelu. Andreas Hofer však nebyl jediným významným hostem, kterého hotel od svého vzniku v roce 1390 hostil. Nocovaly zde také další osobnosti, jako například Goethe, Mozart nebo Jean-Paul Sartre.
Ottoburg, původní sídlo hrabat z Andechsu a jedna z nejstarších budov ve městě, stojí šikmo naproti hotelu mezi hostincem a Zlatou stříškou. Ke stolování v historické atmosféře zde zve hned pět krásně zachovaných salonků.
Klenotem historického centra je Zlatá stříška s 2657 pozlacenými měděnými šindely. Materiál na jejich výrobu nechal císař Maxmilián dodat z dolů na stříbro a měď ve Schwazu. Nikdo však přesně neví, kolik je na střeše arkýře kilogramů zlata. První zaznamenaná krádež šindelů se odehrála v roce 1750, další následovaly v letech 1998 a 2007. V roce 2012 se při renovačních pracích ztratilo sedm šindelů, nakonec si však všechny našly cestu zpět na své místo. Vrátili je sami "poctiví zloději", jejichž identita zůstává dodnes neznámá.
V okolí Zlaté stříšky a Muzea císaře Maxmiliána, které v ní sídlí, pozorní návštěvníci možná poznají některé uličky z německo-rakouského seriálu Přítelkyně smrti z produkce Netflixu podle bestselleru tyrolského spisovatele Bernharda Aichnera. Na mnoha fasádách domů v těchto uličkách jsou patrné šikmé kamenné opěrné pilíře chránící budovy při zemětřesení. Ty byly přistavěny koncem 70. let 19. století poté, co se zde země během jediného roku více než stokrát otřásla.
Za Zlatou stříškou se otevírá náměstí Domplatz, kde historickou atmosféru podtrhuje výhled na Katedrálu svatého Jakuba a dům dvorního skladatele Marca Antonia Cestiho. V současné době je zde vystavena část středověkého kanalizačního systému (Ritsche) nalezená při dláždění. Náměstí Domplatz si nejlépe vychutnáte z laviček pod stromy, případně z baru Fuchs & Hase ve starobylém sklepení, kde se servírují míchané nápoje a přírodní vína.
V sousední ulici Hofgasse č. 12 stojí tzv. Obrův dům (Riesenhaus), který byl postaven v roce 1480 pro 2,20 m vysokého hradního obra Nikolause Haidla. Dnes je proslulý “šeptajícím obloukem”: dva zakřivené kamenné kanálky napravo a nalevo od dveří přenášejí zprávy pronesené šeptem z jedné strany oblouku na druhou. Říká se, že přání zašeptaná do oblouku se skutečně plní...
U Riesenhausu končí páteční procházka od Domu hudby přes náměstí Franziskanerplatz, můžete se zase vrátit a den zakončit někde v historickém centru.
Ze Starého Města vede do čtvrti svatého Mikuláše most Innbrücke. Kolem roku 1170 se stal první spojnicí mezi jižním a severním břehem řeky a městu dal jméno. Hned za ním se prostírá Waltherpark s rozlehlými zelenými plochami, dětskými hřišti a sportovišti. Z iniciativy tyrolského profesora literatury Ignaze Vinzenze Zingerleho byl park v 19. století zasvěcen německému básníkovi Waltherovi von der Vogelweide, jehož socha dnes stojí před basketbalovým hřištěm.
Na břehu řeky Inn stojí malá vyhlídková plošina, tzv. "Dürerblick". Historici se domnívají, že právě na tomto místě Albrecht Dürer v roce 1494 načrtl první kolorovaný pohled na Innsbruck. Originál visí ve vídeňské Albertině, kopie je zasazena do levého sloupu plošiny.
Za Waltherparkem se táhle ulice Innstraße s památkově chráněnými fasádami a mnoha obchůdky, která vás zavede až ke kostelu sv. Mikuláše. Dobře vychlazené pivo si nejlépe vychutnáte v Bier-Krügerl - tradičním hostinci velmi oblíbeném mezi místními obyvateli. Pro originální suvenýr si zajeďte do Seifen Walde - nejstarší mýdlárny v Innsbrucku (založené v roce 1777). V sobotu dopoledne se na náměstí Hans-Brenner-Platz konají farmářské trhy, kde si návštěvníci mohou pochutnat na regionálních specialitách. V prosinci v období vánočních trhů celé náměstí voní svařeným vínem a kiachlem.
Po prohlídce kostela svatého Mikuláše vás dost možná zlákají k posezení lavičky pod stromy a vyhlídky na obou březích řeky. Ideálním výchozím bodem pro procházku je tržiště u mostu a řadou malých barů a restaurací - ideální místo na občerstvovací zastávku. Zatímco zejména studenti se zde rádi scházejí k pohodovému posezení, kulisa barevné řady domů Mariahilf nabízí jedno z nejlepších míst na instagramové fotky ve městě. Jen pár kroků odtud najdete tržnici s dalšími restauracemi, kavárnami a čerstvými specialitami.
Odpoledne si můžete užít na rušné hlavní nákupní třídě. Mezi tradičními krámečky a obchody globálních značek najdete vše, po čem vaše srdce zatouží - a také nákupní centrum s pohnutou historií: obchodní dům Kaufhaus Tyrol založily v roce 1908 židovské rodiny Bauerů a Schwarzů. Během druhé světové války bylo centrum nuceně arizováno a získal ho německý podnikatel Ferdinand Kraus. Po válce převzalo budovu město Innsbruck a od roku 1966 nese svůj současný název. V roce 2010 budovu rekonstruoval slavný britský architekt David Chipperfield. Šachovnicově uspořádané otvory ve fasádě kopírují historickou řadu domů v ulici, zatímco světlem zalitá skleněná kopule uvnitř se otevírá horskému panoramatu.
Tip: Ve druhém patře sídlí digitální muzeum Experience Tirol, kde máte možnost poznat historii a kulturu Tyrolska prostřednictvím interaktivního kina a virtuální reality.
Z ulice Maria-Theresien-Straße dojdete s krátkou odbočkou přes ulici Fuggergasse na náměstí Landhausplatz - kde je ideálním místem na zastávku u kávy a vaflí podnik Breafast Club. Náměstí bylo naposledy modernizováno v roce 2008. Dnes je zde 36 nově vysazených stromů (jeden za každého poslance, jak říkají s pomrkáváním místní obyvatelé) a oblíbené místo setkávání skejťácké scény. Pozoruhodná budova Landhaus na východní straně náměstí byla postavená v roce 1938 jako Gauhaus. Architekturou připomíná berlínský Reichstag, ale když se podíváte pozorně, všimnete si, že fasáda není rovná - její jemné zakřivení připomíná křídla tyrolského orla.
Orel majestátně trůní také na Památníku osvobození uprostřed náměstí, který v roce 1948 nechala postavit francouzská vojenská správa na památku padlých spojeneckých vojáků. Bílá mramorová brána má pět otvorů, jejichž kované mříže jsou symbolicky trvale otevřené. Po stranách náměstí stojí další památníky, mj. Památník pogromu, Kašna sjednocení a Maultaschův sokl.
Na jižním konci bulváru Maria-Theresien-Straße stojí Vítězný oblouk postavený v roce 1765 při příležitosti svatby arcivévody Leopolda (syna císařovny Marie Terezie) se španělskou princeznou Marií Ludovikou. Původně byl zamýšlen pouze jako slavnostně vyzdobený dřevěný oblouk, ale poté, co během oslav nečekaně zemřel manžel císařovny František I. Štěpán Lotrinský, nechala panovnice stavbu vybudovat z kamene. Smrt císaře připomíná freska na severní straně, svatbu pak freska na jižní straně.
Za Vítězným obloukem začíná čtvrť Wilten, kdysi římská vojenská stanice (Veldidena), která byla v roce 1904 připojena k Innsbrucku. Čtvrť vítá své návštěvníky okouzlující kavárenskou kulturou - na výběr jsou zde např. podniky Kater Noster, karaffu, Heublumenebo WILTEN, kde si můžete dopoledne vychutnat brunch a odpoledne koktejly. Ve Wiltenu je také také řada malých obchůdků a uměleckých galerií.
Centrem čtvrti je náměstí Wiltener Platzl se středomořskou atmosférou. V zimě hostí vánoční trh, v létě je zde pod širým nebem živo od rána do večera. Doporučujeme: kavárnu Le Murge v pěkném biedermeierovském domě, romantické knihkupectví Narcisy v Leopoldstraße 36, a pokud vám vyhládne, tak vegetariánsko-veganskou restauraci Olive hned vedle.
Tip: Pokud hledáte v Innsbrucku vyhlášený vegetariánský nebo veganský podnik, zamiřte do restaurace One Green Table v Pradlu. Všichni hosté zde sedí u jednoho velkého stolu. Podává se kreativní menu o pěti chodech (vždy bio, regionální a sezónní), které se mění.
Když už budete ve Wiltenu - například v bazilice, v restauraci Bierstindl nebo na skokanském můstku Bergisel navrženém Zahou Hadid, můžete spontánně naskočit na tramvaj č. 6. Již více než 100 let jezdí tato linka nazývaná Waldbahn z Innsbrucku směrem na Igls. Cestou staví u hradu Ambras, u mystického keltského stromového kruhu v Tantegertu a idylického jezera Lanser See. Z konečné stanice v Igls se pak můžete autobusovou linkou J vydat na druhou stranu údolí až do Hungerburgu.
