Nejlepším místem na zahájení prohlídky města je Dům hudby (Haus der Musik). Na moderní skleněné fasádě na severní straně budovy se odráží vše, čím je Innsbruck proslulý: Staré město svědčí o jeho dávné středověké historii, kostel Hofkirche o renesanční nádheře, Hofburg o barokních skvostech a pohoří Nordkette v pozadí o jeho blízkosti přírodě a sportovním aktivitám.
Ze střešní terasy se otevírají působivé panoramatické výhledy: na jihu je vidět jezuitský kostel, tradiční Akademické gymnázium (založené jezuity v roce 1562 jako latinská škola), hora Patscherkofel a vrch Bergisel se skokanským můstkem. Obzor lemují Stubaiské Alpy. Na severozápadě se prostírá historické centrum, za ním oblíbený turistický cíl - vrchol Hafelekar a dále čtvrť Hötting, o které dávné rčení praví: Hötting je království a všude kolem leží Rakousko.
Naproti Domu hudby stojí Dvorní kostel, kde uvnitř můžete vidět impozantní slavnostní hrobku (nikoli však ostatky) císaře Maxmiliána I. kterou střeží 28 bronzových figur v životní velikosti (Schwarzmandern). V levé lodi kostela je pohřben tyrolský vlastenec a národní hrdina Andreas Hofer.
Jeden portál kostela vede na náměstí Franziskanerplatz, kde se vždy v sobotu konají bleší trhy a v létě zde bývají stánky se zmrzlinou. Na výbornou italskou kuchyni si zajděte do restaurace Il Convento (12 čepic gastronomického průvodce Gault-Millau). Hned za ní stojí Lechle-Haus, jedna z nejstarších budov v centru města, kde byly při rekonstrukci odhaleny části starých městských hradeb a dřevěný strop ze 13. století.
Od Dvorního kostela můžete pokračovat na prohlídku historického centra po ulici Burggraben, ale ještě předtím si udělejte krátkou odbočku přes Schlossergasse do Café Munding. Tato nejstarší kavárna ve městě, kterou již od roku 1803 provozuje stejná rodina, láká nejen na kávu a zákusky, ale také malé objevy: v jedné z vitrín je vystaven první mechanický míchač těsta ve městě (byl dovezen v roce 1850 z USA), zatímco káva se stále připravuje v legendárním kávovaru Faema (ten podnik zakoupil v roce 1964 pro návštěvníky Zimních olympijských her). Fasádu domu zdobí obraz Mariahilf od Lucase Cranacha staršího z roku 1529. Sice se jedná pouze o kopii, ale určitě stojí za to si ji prohlédnout, protože originál bývá v innsbrucké katedrále vystaven pouze v postním a adventním období.
Na ulici Kiebachgasse 10 se nachází jedno z nejkrásnějších nádvoří ve městě. Není přístupné veřejnosti, ale lze ho spatřit od nejvzdálenějšího stolu salonu Weißes Rössl. Natáčely se zde některé scény z filmu Svoboda orla z roku 2002 s Tobiasem Morettim v roli Andrease Hofera. Pozdně gotická budova pochází z konce 13. století. V 18. století byly místnosti využívány jako učebny Tereziánské normální školy.
V místě, kde se kříží ulice Kiebachgasse a Seilergasse, se nachází tzv. "Vier-Viecher-Eck". Ve středověku se zde pohybovali obchodníci s dobytkem. Po celá staletí zvaly hosty na oběd do tohoto zákoutí hostince se zvířecími jmény. Ze čtveřice Goldener Löwe, Goldener Hirsch, Roter Adler a Hostinec U bílého koně však dodnes existuje pouze posledně jmenovaný, který vedle Poacher v Seilergasse 5 nabízí vydatné regionální speciality pro každou denní dobu. Až do 60. let 20. století sloužil "Vier-Viecher-Eck" stále jako středisko pro sellrainské pradleny, které se staraly o špinavé prádlo obyvatel Innsbrucku.
Na konci ulice Kiebachgasse stojí historický hotel Goldener Adler. Právě zde pronesl Andreas Hofer 15. srpna 1809 před davem obránců národa jeden ze svých legendárních projevů. Úryvek z tohoto projevu si můžete přečíst na kameni zasazeném do altánu naproti vchodu do hotelu. Andreas Hofer však nebyl jediným významným hostem, kterého hotel od roku 1390 hostil. Pobývaly zde také osobnosti jako Goethe, Mozart a Jean-Paul Sartre.
Ottoburg, původní sídlo hrabat z Andechsu a jedna z nejstarších budov ve městě, se nachází šikmo naproti hotelu mezi hostincem a Zlatou střechou. Pět originálně zachovaných salonků zve ke stolování v historické atmosféře.
Klenotem starého města je Zlatá střecha s 2 657 měděnými šindeli pozlacenými ohněm. Měď nechal dodat císař Maxmilián ze stříbrného a měděného dolu Schwaz. Nikdo však přesně neví, kolik kilogramů zlata se na střeše arkýře ve skutečnosti nachází. První zaznamenaná krádež šindelů se odehrála v roce 1750, následovaly podobné incidenty v letech 1998 a 2007. V roce 2012 bylo při renovačních pracích odcizeno sedm šindelů, ale nakonec si všechny našly cestu zpět na střechu. "Poctiví zloději" zůstávají dodnes neznámí.
V okolí Zlaté střechy a Muzea císaře Maxmiliána, které se v ní nachází, pozorní pozorovatelé poznají některé uličky z německo-rakouského seriálu Totenfrau (Mrtvá žena) z produkce Netflixu podle bestselleru tyrolského spisovatele Bernharda Aichnera. Na mnoha fasádách domů v uličkách jsou také patrné zkosené kamenné opěrné pilíře zemětřesení. Ty byly na budovy přidány koncem 70. let 19. století poté, co se země jen během jednoho roku více než stokrát otřásla.
Za Zlatou střechou se otevírá katedrální náměstí. Jako jediné uzavřené náměstí ve městě nabízí historickou atmosféru s výhledem na katedrálu svatého Jakuba a dům dvorního skladatele Marca Antonia Cestiho. Před náměstím je v současné době vystavena část Ritsche (středověkého systému kanálů), která byla nalezena při dláždění. Katedrální náměstí si nejlépe vychutnáte na lavičkách pod stromy. Alternativou je bar Liška a zajíc ve starobylém sklepení zve k vychutnání kreativních nápojů a přírodních vín.
V sousední Hofgasse se nachází takzvaný Obrův dům (číslo 12), který je zajímavým skvostem. Byl postaven v roce 1480 pro 2,20 m vysokého hradního obra Nikolause Haidla a dnes je proslulý svým šeptajícím obloukem: dva zakřivené kamenné kanály napravo a nalevo od dveří přenášejí šeptané zprávy z jedné strany oblouku na druhou. Říká se, že přání zašeptaná do oblouku se skutečně plní...
Po procházce od Haus der Musik přes Franziskanerplatz k Riesenhausu se vrátíme nedaleko výchozího bodu a můžeme den pohodlně zakončit ve starém městě.
U východu ze Starého Města vede Innský most do čtvrti Svatý Mikuláš. Kolem roku 1170 byl první spojnicí mezi jižním a severním břehem řeky a dal městu také jméno. Hned za ním se nachází Waltherpark s rozlehlými zelenými plochami a také dětskými hřišti a sportovišti. Z iniciativy tyrolského profesora literatury Ignaze Vinzenze Zingerleho byl park v 19. století zasvěcen středohornoněmeckému básníkovi Waltherovi von der Vogelweide, jehož socha dnes stojí před basketbalovým hřištěm.
Na břehu řeky Inn se nachází malá vyhlídková plošina, tzv. "Dürerblick". Historici umění se domnívají, že právě na tomto místě Albrecht Dürer v roce 1494 nakreslil první barevný pohled na Innsbruck. Originál visí ve vídeňské Albertině a kopie je zasazena do levého sloupu plošiny.
Za Waltherparkem se nachází ulice Innstraße, která vás zve k ponoření se do nostalgické atmosféry kostela sv. Mikuláše. Památkově chráněné fasády nabízejí malebné příležitosti k fotografování, zatímco obchůdky spravované majiteli zvou k prohlížení. Vychlazené pivo si nejlépe vychutnáte v Bier-Krügerltradiční hospodě, která je oblíbená zejména mezi místními obyvateli. Pro speciální suvenýry se vyplatí zajet do Seifen Waldenejstarší mýdlárně v Innsbrucku (založené v roce 1777). V sobotu dopoledne se na náměstí Hans-Brenner-Platz konají farmářské trhy, kde si návštěvníci mohou pochutnat na regionálních specialitách. V prosinci to na rustikálním a atmosférickém vánočním trhu voní svařeným vínem a Kiachlem.
To je jedno z hesel města Innsbruck. Po prohlídce kostela svatého Mikuláše vás stinné stromy, lavičky a vyhlídky podél obou břehů Innsbrucku vybízejí k posezení. Ideálním výchozím bodem pro procházku je tržiště u mostu přes Inn, kde se řadí malé bary a restaurace - ideální pro občerstvení v mezičase. Zatímco zejména studenti se zde rádi scházejí k pohodovému posezení, kulisa barevné řady domů Mariahilf nabízí jedno z nejlepších míst pro Instagram ve městě. Jen pár kroků odtud láká tržnice s restauracemi, kavárnami a čerstvými specialitami.
Odpoledne si můžete dokonale užít na rušné hlavní nákupní ulici Innsbrucku. Mezi tradičními obchody a mezinárodními značkami najdete vše, po čem vaše srdce zatouží - a nákupní centrum s pohnutou historií: obchodní domy Tyrol' založily v roce 1908 židovské rodiny Bauerů a Schwarzů. Během druhé světové války byl nuceně arizován a převeden na německého podnikatele Ferdinanda Krause. Po válce převzalo budovu město Innsbruck a od roku 1966 nese svůj současný název. V roce 2010 budovu přepracoval britský hvězdný architekt David Chipperfield. Šachovnicově uspořádané otvory ve fasádě kopírují historickou řadu domů v ulici, zatímco světlem zalitá skleněná kopule uvnitř se otevírá horskému panoramatu.
Tip: Ve druhém patře se nachází digitální muzeum. Zažít Tyrolsko nabízí možnost poznat historii a kulturu Tyrolska dosud nevídaným způsobem prostřednictvím interaktivního kina a virtuální reality.
Z ulice Maria-Theresien-Straße vede krátká zajížďka přes Fuggergasse na náměstí Landhausplatz - ideální místo pro zastávku u kávy a vaflí na náměstí Landhausplatz. Snídaňovém klubu. Náměstí bylo naposledy modernizováno v roce 2008. Dnes se zde kolem 36 nově vysazených stromů (jeden za každého poslance, jak říkají s pomrkáváním Innsbručané) schází především městská skejťácká scéna. Pozoruhodný Landhaus na východě náměstí, postavený v roce 1938 jako "Gauhaus", architektonicky připomíná berlínský Reichstag. Když se však podíváte pozorně, poznáte, že fasáda není rovná, ale jemně zakřivená (narážka na křídla tyrolského orla).
Orel majestátně trůní také na památníku osvobození uprostřed náměstí, který v roce 1948 postavili francouzští okupanti na památku padlých vojáků v Innsbrucku. Bílá mramorová brána má pět otvorů, jejichž kované mříže jsou symbolicky trvale otevřené. Po dlouhých stranách náměstí jsou rozesety další památníky, například památník pogromu, kašna sjednocení a Maultaschův sokl.
Na jižním konci ulice Marie Terezie stojí Vítězný oblouk postavený v roce 1765 u příležitosti svatby arcivévody Leopolda - syna Marie Terezie - se španělskou princeznou Marií Ludovikou. Původně byl zamýšlen pouze jako slavnostně vyzdobený dřevěný oblouk, ale poté, co její manžel František Štěpán během oslav nečekaně zemřel, nechala císařovna tuto stavbu postavit z kamene. Dnes jeho smrt připomíná freska na severní straně, svatbu pak freska na jižní straně. Popelníky brány pocházejí z bývalé předměstské brány.
Za Vítěznou branou začíná Wilten, kdysi římská vojenská stanice (Veldidena), která byla v roce 1904 připojena k Innsbrucku. Čtvrť vítá své návštěvníky okouzlující kavárenskou kulturou - např. Kater Noster, karaffu, Heublumenebo v WILTENkde si můžete dopoledne vychutnat brunch a odpoledne koktejly. Ve Wiltenu se nachází také řada s láskou navržených obchodů a malých uměleckých galerií.
Centrem čtvrti je Wiltener Platzl, místo se středomořskou atmosférou. V zimě se zde koná vánoční trh s vystavovateli z Wiltenu a v létě zde probíhá život pod širým nebem. Doporučujeme: kulturní kavárna Le Murge umístěná v pěkném biedermeierovském domě, romantické knihkupectví Narcisy v Leopoldstraße 36, a pokud vám po něm vyhládne, vegetariánsko-veganská restaurace Olive hned vedle.
Tip: Pokud hledáte v Innsbrucku také speciální vegetariánský nebo veganský kulinářský zážitek, je pro vás v Innsbrucku připravena restaurace One Green Table v Pradlu je to pravé místo pro vás. Všichni hosté zde stolují u jednoho velkého stolu. Denně se zde podává kreativní menu o 5 chodech (vždy bio, regionální a sezónní), které se mění.
Pokud se ve Wiltenu i tak pohybujete - například v bazilice, v restauraci Gasthaus. Bierstindl nebo na skokanském můstku Bergisel navrženém Zahou Hadid, máte možnost spontánně naskočit na tramvajovou linku 6. Již více než 100 let se takzvaná Waldbahn vine nenásilně ven z města směrem na Igls. Cestou zastavuje u hradu Ambras, mystického keltského stromového kruhu v Tantegertu a idylického jezera Lanser See. Z konečné stanice v Iglsu se pak můžete autobusovou linkou J vydat na druhou stranu údolí až do Hungerburgu.
