Když v okolí Innsbrucku v noci hustě sněží, druhý den časně ráno se ze severozápadu, kde leží pohoří Nordkette, pravidelně ozývají zvuky explozí. Město se teprve pomalu probouzí, ale muži z lavinové bezpečnostní komise jsou již dávno vzhůru a odpalují sníh, který by mohl ohrozit obyvatele tyrolského hlavního města.
Dvě až osm minut. Právě tak dlouho trvá, než prohoří roznětka balíčku Emulex AV - emulzní výbušniny s obsahem hliníku, která se používá k řízenému odpalování lavin. Tyto účinné nálože o hmotnosti 2,5 kilogramu dopravuje na strmé skalní stěny pohoří Nordkette speciální lanovka. „Čekáme na výbuch, a pak se sníh dá do pohybu,” říká Werner Haberfellner z innsbrucké lavinové bezpečnostní komise. Společně s „mistrem výbuchů“, jak říká svému kolegovi, je Haberfellner zodpovědný za odpalování sněhu, který se naakumuluje na horských svazích nad městem. S pomocí výbušnin musí včas odpálit sníh, aby se z něj nemohla vytvořit lavina, jenž by ohrožovala lyžaře na sjezdovkách a obyvatele Innsbrucku.
Werner Haberfellner z lavinové bezpečnostní komise v Innsbrucku.
Speciální lanovka, která se používá k přepravě výbušnin na hřeben Hafelekar.
Velká zodpovědnost
Werner Haberfellner sedí v kanceláři innsbrucké lavinové bezpečnostní komise v budově stanice lanovky Seegrube v nadmořské výšce 1905 metrů. Před sebou má monitor, na kterém jsou zobrazeny nejrůznější meteorologické údaje. Haberfellner je členem komise již 15 let a společně se svými kolegy je zodpovědný za rozhodnutí o uzavření jakýchkoli silnic, cest a sjezdovek v resortu nad Innsbruckem. Komise každé ráno vydává zprávu pro místní úřady. Pokud sníh v horách představuje hrozbu pro lyžaře nebo obyvatele města dole v údolí, přijdou ke slovu výbušniny.
„Když odpalujeme a vítr fouká správným směrem, tak v některých částech města lidem drnčí okna. Proto vždycky s explozemi čekáme alespoň do sedmi hodin. Zvuk výbuchů je často dole v Innsbrucku hlasitější než tady nahoře v horách,” vysvětluje Werner Haberfellner. Pro přepravu výbušnin se využívá speciální lanovka. Nakonec jsou balíčky s trhavinou s pomocí zařízení na principu jakýchsi plynových děl „distribuovány“ na správná místa, kde exploze dosáhne maximálního účinku. Tato děla známá jako „Gazex” jsou vidět na nejrůznějších místech lyžařského střediska, včetně hřebenu nad funparkem.
Pohoří Nordkette
Na sever od Innsbrucku leží horský masiv Nordkette (severní řetěz). Sjezdovky u stanice lanovky Seegrube v nadmořské výšce 1905 metrů jsou v zimních měsících jednou z nejoblíbenějších lyžařských destinací obyvatel města. Od Seegrube se lze dostat ještě výš, přibližně o dalších 300 výškových metrů ke hřebenu Hafelekar ve výšce 2334 metrů nad mořem. Zde na zkušené a odvážné vyznavače freeride lyžování a snowboardingu čeká proslulá úzká a hluboká rokle “Hafelekarrinne” s jednou z nejvíce strmých sjezdovek v celé Evropě, kde sklon svahu místy dosahuje až 70 %.
„Klobásy s výbušninou“ se odpalují nad svahy se silnou vrstvou sněhu.
Není to práce pro každého
„Data z počítačů a moderní technologie nám samozřejmě ohromně pomáhají, ale nejdůležitější při této práci je stále zkušenost. Získat jí zabere hodně času. Musíte být na lyžích na svahu jako doma a pozorně a zblízka sledovat různé druhy sněhové masy,” vysvětluje Werner Haberfellner. Jeho tým zodpovídá nejen za eliminaci lavinového nebezpečí, ale také za záchrannou službu na sjezdovkách. „Když se někdo při lyžování zraní, musíme se k němu dostat hodně rychle. Díky našemu systému a vybavení to funguje dobře a jsme hrdí na to, že žádný zraněný člověk na pomoc nemusí čekat dlouho. Na sjezdovkách přichází k úrazu hodně lidí, v neposlední řadě proto, že zdejší svahy jsou poměrně prudké,” dodává Werner Haberfellner.
Bouřky, sněžení, teploty hluboko pod bodem mrazu – bez ohledu na počasí je Werner Haberfellner stále venku v horách. Místní média mu dala přezdívku „anděl strážný našeho města” - oceňují tak zásadní roli, kterou on a jeho tým hrají při zajištění bezpečí pro obyvatele Innsbrucku. Na světě není mnoho podobných měst, která jsou zasazena v tak těsné blízkosti vysokohorského terénu. Předtím, než byly na svazích nad městem vybudovány obří kovové zábrany, se laviny často zřítily až mezi domy. Řízené exploze, které provádí lavinová komise, jsou jen jedním z několika opatření přijatých ke snížení lavinového nebezpečí na minimum.
Lanovky Nordkettenbahnen
Lanovky Innsbruck Nordkettenbahnen jsou mistrovským dílem technologie a architektury. Pod designem stanic je podepsána světoznámá architektka Zaha Hadid. Přímo z centra města jezdí zubačka, jenž pasažéry během několika minut dopraví na úpatí pohoří. Tam stojí spodní stanice lanovky, která pendluje až do nadmořské výšky 1905 metrů. Na ni navazuje třetí a poslední lanovka s horní stanicí na hřebenu Hafelekar ve výšce 2296 metrů nad mořem.
Tato tabule upozorňuje lyžaře a snowboardisty na konec značené sjezdovky.
Werner Haberfellner u staré, ručně ovládané lanovky, která se v minulosti používala na přepravu výbušnin.
Nejlepší zaměstnání na světě
Všechny obce v Tyrolsku musí povinně mít svou vlastní lavinovou bezpečnostní komisi, která má za úkol posoudit potenciální rizika lavin. V Tyrolsku takových komisí působí celkem 252, přičemž převážná většina z nich se schází pouze tehdy, kdy je to nutné kvůli aktuálním sněhovým podmínkám. Na rozdíl od nich je komise v Innsbrucku stálá, protože je pověřena zajištěním bezpečnosti přibližně 120 000 lidí, kteří ve městě žijí.
Werner Haberfellner je díky svému zaměstnání vždycky ráno na horách jako první – to je privilegium, kterého si váží. „Když napadne půl metru sněhu, my stojíme na horském hřebenu a nad obzor začíná šplhat slunce, jenž ozáří okolní štíty, je to fantastický pocit. Hodně lidí by určitě zaplatilo spoustu peněz, aby se k nám mohli připojit v takových chvílích, kdy časně ráno sjíždíme na lyžích po svazích pokrytých čerstvým prašanem a kontrolujeme podmínky předtím, než začnou jezdit lanovky.”