Tyrolští krampusové

DONG DONG DONG DONG DONG… zvuk těžkých kovových zvonců se každý rok na Mikuláše rozléhá po vesnicích v okolí městečka Rattenberg. „Pozor,” šeptají si děti navzájem, „jsou tady krampusové!” Právě 6. prosince se objevují temné postavy připomínající čerty, kterým se v tomto tyrolském regionu říká „Peaschtl”. Toulají se po ulicích, kde lekají děti a dospělé, na které narazí. Po setmění působí skutečně strašidelným dojmem. „Krampus”, postava s velkými špičatými rohy - často popisovaná jako „napůl kozel, napůl ďábel” - má za úkol v průběhu vánočního období trestat zlobivé děti. Je protikladem přátelského svatého Mikuláše, který naopak hodným dětem nosí dárky. Příchod krampusů v Tyrolsku tradičně symbolizuje začátek zimy. Zatímco všichni školou povinní kvůli těmto bytostem očekávají adventní čas s obavami, dospělí rádi vzpomínají na své vlastní příhody, které jako děti prožili s krampusy. A těší se na večerní vesnické průvody strašidelných postav, které procházejí ulicemi a buší přitom dřevěnými palicemi do starých benzinových kanystrů.   

Jak tato dávná „ďábelská“ tradice vznikla? „Její původ je velice spletitý,” vysvětluje Karl Berger, přední odborník na lidové zvyky a ředitel Muzea tyrolského regionálního dědictví v Innsbrucku. „Na jedné straně je krampus hrůzostrašným společníkem svatého Mikuláše. Společně s ním byl ústřední postavou Svatomikulášských her, které v období protireformace vymysleli jezuité. Krampus tak plnil výchovnou funkci – smyslem jeho vzezření bylo přimět lidi uvědomit si své chybné jednání a vrátit se na jedinou správnou – tedy katolickou – cestu.   

Na straně druhé je s krampusem spjata legendární alpská postava - „Perchta”, která souvisí se zjevením Páně. První zmínky o perchtě pocházejí z pozdního středověku a legenda, která se k ní váže, obsahuje křesťanské i nekřesťanské prvky. Za nocí mezi 25. prosincem a 6. lednem se praktikovalo mnoho zvyků, při kterým se lidé převlékali do rozmanitých kostýmů a masek. Tím se každému jednou za rok naskytla ojedinělá příležitost zachovat se nesprávně – například ukrást nějaké jídlo, nebo se opít do němoty - aniž by byl vystaven nebezpečí trestu. „Někdy v průběhu uplynulých staletí se pravděpodobně postava krampuse integrovala do zvyků, které se týkaly perchty,” říká Karl Berger. 

Zahánění zlých duchů

Celá řada tyrolských komunit má svůj vlastní Krampusverein (klub Krampus), který se stará o organizaci pravidelných průvodů a slavností. „Zaháníme pryč zlé zimní duchy,” vysvětluje Martin Knapp, který už deset let působí v klubu Seidä Pass v Kramsachu. Pan Knapp je takzvaný „Tamperer”, což znamená, že má na starost vše co souvisí s bubnováním. Většina členů těchto klubů napříč celým Tyrolskem jsou mladí muži a klubová činnost je pro ně oblíbeným koníčkem, do kterého investují nemálo času i úsilí. Těžké kostýmy se musí sešívat manuálně, což je velmi obtížná práce a ručně vyřezávané masky („Larven”) nejsou žádnou levnou záležitostí,  mohou stát až 1000 eur.  

Vždy v prosinci se členové klubu Seidä Pass musí na dva dny proměnit v ďábly zvané „Peaschtl”. „Když mám ty dva dny konečně za sebou, jsem tak vyčerpaný, že si vždycky musím vzít dovolenou a jdu do sauny, kde odpočívám,” směje se Martin Knapp. Na rozdíl od mnoha jiných regionů se „Teufeltag” (Den ďábla) v Kramsachu odehrává v klidném a mírumilovném duchu. „Návštěvníci si na tváře natřou saze, aby spoluvytvářeli atmosféru, ale slavnost je především o bubnování – a samozřejmě také o čarodějnickém tanci.” Klub Seidä Pass každý rok rozšiřuje a zdokonaluje svůj již tak obdivuhodný rytmický  repertoár. 

Krampus

„Krampus” je strašidelná postava, která v alpských zemích v předvánočním období tradičně doprovází svatého Mikuláše. V některých regionech Krampus v minulosti splynul s ženskou postavou zvanou „Perchta”. První Perchty (německy v množném čísle Perchten) se v Tyrolsku objevily již v 17. století, zatímco první zmínky o Krampusech (nebo „Kleibeife”, jak jim říkají v Jižním Tyrolsku) souvisí s Hrami svatého Mikuláše a pocházejí z období 18. století. A zvyky založené na tom, že Perchty zahánějí zlé zimní duchy, se datují teprve do pozdního 19. století. Právě v této době se učenci pozdního romantismu začali zajímat o lidové tradice v alpských oblastech. Do dnešních dnů se dochovala celá řada různých slavností a tradic, které se liší region od regionu. Dokonce jen na území Tyrolska se pro ďábelské postavy používají různá jména: Teufeln, Perchten, Krampal nebo Kleibeifen. V současnosti je součástí celé řady každoročních průvodů Krampusů velká show, která přitahuje diváky všech věkových kategorií.  

Různé vesnice, různé zvyky 

Co se týká masek, oblečení a celkové podoby průvodů Krampusů, každá vesnice se drží vlastních zvyků a tradic. Například v Tyrolském Oberlandu – tak se jmenuje část Tyrolska západně od Innsbrucku – jsou „Tuifl” (výraz pro „ďábly” v místním nářečí) vidět v ulicích již od poloviny listopadu. Ve vesnici Haiming pod kostýmy z těžkých zvířecích kožešin muži tradičně nosí červení kalhoty. „Inspirací pro tuto tradici byla stará balení perníku, na kterých vždy býval Krampus zobrazen s červenýma nohama,” vysvětluje Simon Wegleiter z místního klubu Krampusů.  

Ve městě Matrei in Osttirol místní Krampusové, kterým se zde říká „Kleibeife”, nosí těžké železné zvonce a na hlavně mají obří, složitě vyřezávané masky. Spolehlivě vystraší každého, koho potkají. Zdejší slavnosti nejsou tak poklidné jako ty v Kramsachu. Pro mladé muže z místní komunity je proměna v „Kleibeife” specifickým testem síly a příležitostí pochlubit se svou fyzičkou. Postavy v ďábelských kostýmech spolu totiž zápasí a snaží se jedna druhou svalit na záda. Dalším zvláštním zvykem v Jižním Tyrolsku je „Tischzoichn” (doslova: vytažení stolu). Parta místních mladíků se usadí za těžkým dřevěným stolem a čekají na Krampusy, kteří se s jekotem na stůl vrhnou a snaží se ho převrátit vzhůru nohama, zatímco jim v tom mladíci brání. Snahy zkomercionalizovat tyto tradice se v Matrei in Osttirol setkaly s rozhodným odmítnutím. Například ohňostroj ve městě nikdo z místních nechce. 

V severním Tyrolsku se na rozdíl od Matrei kouř a oheň staly nerozlučnou součástí každoročních slavností. „Respektuji původní podobu tradic,“ říká Martin Knapp, „ale současně vidím příležitost navázat na ně a rozvíjet je.” V regionu, kde působí, je celá řada klubů Krampus, které přesně dodržují pradávné zvyky a odmítají například moderní masky, jež se zdají být inspirovány spíše Pánem prstenů než alpskou tradicí. Za kolébku postav „Peaschtl”, jak Krampusům v této části Tyrolsky říká, je považována vesnice Breitenbach am Inn. Členové zdejšího klubuKrampus jsou obzvlášť striktní co se týká tradic a podoby masek i kostýmů.    

Karl Berger, expert na lidové zvyky v Tyrolsku, považuje diskuze o proměně tradic za odraz moderní doby. „Tradice zaujímají pozici někde mezi původními zvyky a modernitou. Na jedné straně kluby Krampus vždy zdůrazňují regionální charakter svých aktivit. Avšak na straně druhé se řada z nich nebrání mezinárodním vlivům, ať už se jedná o heavymetalovou kulturu nebo některé filmy. Významným aspektem fungování klubů jsou také sociální sítě,” dodává Karl Berger.   

Martin Knapp souhlasí. A video, které ukazuje vystoupení Krampus klubu Seidä Pass v Rattenbergu, má na Facebooku neskutečných 8 milionů zhlédnutí. Několik staletí stará tradice ze srdce Tyrolska najednou dostávala „lajky“ od lidí z celého světa. Klub byl vzápětí zaplaven žádostmi o vystoupení na rozmanitých akcích. Jedna z nejbizarnějších a nejpřekvapivějších nabídek přišla od organizátorů proslulé módní show Paris Fashion Week. Krampusové obdrželi pozvání do francouzské metropole poté, co jejich video s nadšením zhlédl jeden přední módní návrhář. „Obrovský zájem nás samozřejmě překvapil, ale je to skvělá šance, jak s našimi zvyky seznámit lidi z celého světa,” myslí si Martin Knapp.   

Podívejte se na video.