Od dřevěných hmoždinek až po udržitelné trepky

Sjeďte z dálnice, zamiřte do údolí, pokračujte až do městečka Längenfeld a tam odbočte doprava směrem k řece Ötztaler Ache. Jakmile se dostanete do těchto míst, už to nemůžete minout: Naturhotel Waldklause. Mohutná budova s nápadnou dřevěnou fasádou situovaná na okraji lesa je nepřehlédnutelná, zároveň však dobře zapadá do svého okolí. Nicméně dobrodružství opravdu začíná až poté, co vstoupíte dovnitř.

Celý komplex je vybudován ze dřeva bez použití jakýchkoli lepidel a šroubů. Pro izolaci posloužila ovčí vlna, fasáda a nosná konstrukce vznikly z místního dřeva. Není pochyb o tom, že Naturhotel Waldklause je maximálně „eco-friendly“. Ovšem to neznamená, že je určen pro pravověrné hippies, kteří se oblékají do konopných svršků. Ochranu životního prostředí hotel kombinuje se špičkovým designem. Pětihvězdičkové služby a ekologická udržitelnost – je to vysněné spojení nebo nedosažitelná utopie?

^{Naturhotel Waldklause se pyšní působivou dřevěnou fasádou.}

Projekt se začal plánovat v roce 2001 a o tři roky později Naturhotel Waldklause otevřel své brány. Je situován na okraji Längenfeldu na hezkém místě u lesa a donedávna byl největší dřevěnou budovou v celém Rakousku. Ze dřeva nejsou pouze dva prvky: únikové schodiště vedoucí k nouzovému východu a výtahové šachty, které z bezpečnostních důvodů musely být vybudovány z betonu. „V této záležitosti jsme bohužel neměli na výběr – použití betonu nařizuje stavební zákon,” vysvětluje Johannes Auer. Hnací silou za vznikem Naturhotelu Waldklause byli jeho rodiče Irene a Edmund a hotel stále patří rodině.

Johannes nám pyšně ukazuje, jak ekologická je celá budova včetně detailů jako dřevěné hmoždinky ve stěnách z masivu borovice. Ty představují udržitelnou alternativu šroubů, hřebíků nebo lepidla. Johannes přiznává, že v počátcích byl záměr Auerových vybudovat maximálně ekologický hotel mezi částí místní komunity zdrojem posměchu. „Lidé se nám smáli. Každý přispěchal s nějakou radou, jakým jiným způsobem bychom měli stavět a kolik díky tomu můžeme ušetřit.” Nicméně Irene a Edmund Auerovi se vlnou skepticismu nenechali vykolejit a vytrvale se drželi původní ambiciózní myšlenky. „Lidé z Tyrolska a obzvlášť ti z údolí Ötztal jsou proslulí svou tvrdohlavostí,” říká se sarkastickým úsměvem Johannes Auer. Dnes, kdy jsou klimatické změny hlavním bodem mezinárodní agendy, je evidentní, jak vizionářský byl projekt hotelu v době svého vzniku. „Zvolili jsme správný přístup ve správnou dobu,“ vysvětluje skromně. Pětihvězdičkový Naturhotel Waldklause má průměrnou obsazenost 90 % a je tak nejvytíženějším hotelem v celém údolí Ötztal. Přestože často existují levnější řešení, rodina stále dodržuje maximálně „eco-friendly“ přístup. To dokazuje několik certifikátů potvrzujících, že 100 % elektřiny pro svůj provoz hotel získává z obnovitelných zdrojů a řada dalších ocenění a doporučení od tyrolské Klimatické aliance a Přírodního parku Ötztal. Dále se Naturhotel Waldklause může pochlubit Platinovou cenou za ekologický koncept od portálu TripAdvisor, značkou Ecolabel (označení Evropské unie pro ekologické produkty) a pečetí rakouského Ministerstva zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodního hospodářství pro společnosti s vynikajícím přístupem k ochraně životního prostředí. Ceny a projevy uznání tohoto druhu se rozhodně nezískávají snadno. Společnosti a instituce, které je udělují, důkladně prověřují všechno od dodavatelského řetězce a produktů užívaných v kuchyni, přes způsob tisku marketingových materiálů, až po podíl recyklovaného odpadu. Jedině když vše výše zmíněné splňuje přísné normy, přijde vytoužené ocenění. Ovšem jak podotýká Johannes Auer, skutečnou výzvou a tím nejdůležitějším je běžný každodenní provoz. Společně se svým týmem sedmdesáti zaměstnanců musí 24 hodin denně udržovat pětihvězdičkový standard pro všechny hosty v devětapadesáti pokojích a zároveň myslet na to, aby veškerý provoz hotelu měl jen minimální dopad na životní prostředí.

^{Johannes Auer dokázal zkombinovat prvotřídní luxus s principy udržitelnosti.}

Jahody a teplota vody

Udržovat ekologickou stopu na minimu a přitom provozovat takto luxusní zařízení a poskytovat služby požadované v pětihvězdičkovém cenovém segmentu je zároveň požehnáním i prokletím. Dobrým příkladem tohoto rozporu je nabídka občerstvení. „Když jsme se rozhodli, že v zimě nebudeme nabízet jahody, hodně hostů si stěžovalo,“ vzpomíná Johannes Auer. Přesto rodina v souladu se svou tyrolskou tvrdohlavostí neustoupila. A brzy se ukázalo, že když hostům vysvětlí důvody, které k tomuto rozhodnutí vedly, lidé je chápou. Kdykoli Johannes prochází hotelem – po chodbách s dřevěnými stěnami s nezaměnitelnou vůní borovic, prostorem lázní a kolem bazénu – podvědomě kontroluje, jestli všechno odpovídá vysokým standardům a snaží se přijít na případná vylepšení. Některé pokusy mají úspěch, jiné nikoli. Třeba nedávno ho napadlo, že by mohl zkusit o jeden či dva stupně snížit teplotu vody v bazénu. Tuto změnu ale rychle zavrhl, když hosté žádali, aby se teplota zase vrátila na původní úroveň.

V prostředí, kde je nutné vyvažovat environmentálně odpovědný přístup a luxus, patří mezi nezbytné elementy komunikace – uvnitř týmu i se zákazníky. „V tomto případě nám trvalo opravdu dlouho, než jsme přišli na dobré řešení,” říká Johannes Auer, když z postele v jednom apartmá zvedá pár trepek. „Nenašli jsme prádelnu, která by trepky dokázala vracet jinak než zabalené v plastovém sáčku. A tak jsme nakonec záležitost museli vyřešit úplně jinak.“ Hotelový grafik navrhl vzor na 100 % recyklovatelné papírové tašky, které vyrábí místní tiskař. Všechny trepky pro hosty Naturhotelu Waldklause se perou v hotelové prádelně a na pokojích jsou připraveny v papírových taškách. Malá cedule ve třetím patře informuje hosty, že prádelna používá pouze ekologické mycí prostředky. Další malý detail, malá kostička do celkové skládačky.

^{Prádelna vždycky posílala vyprané trepky zpět do Naturhotelu Waldklause zabalené v plastových sáčcích, takže…}

^{…vymysleli své vlastní recyklovatelné papírové tašky.}

Ale co vlastně ve skutečnosti znamená „eco-friendly”? A jak se zachovat v situacích, kdy je třeba rozhodnout se mezi organickým a regionálním? „Pak má přednost regionální,” říká Johannes Auer. „Když vidím organickou pažitku importovanou z Venezuely, můžu jen zavrtět hlavou.“ Jeho matka Irene Auer, která dohlíží na bylinkovou zahrádku na terase v prvním patře, souhlasí. Kuchyně samozřejmě preferuje regionální zdroje a šéfkuchaři se snaží používat co nejvíc místních produktů a surovin.

Užitečné tipy od hotelových hostů

Nikdy nekončící snaha o maximální udržitelnost pokračuje za barem. Majitelé hotelu se dlouho snažili najít alternativu plastových brček na jedno použití, ale papírová se rychle promáčela a skleněná zase byla příliš nepraktická. Problém nakonec vyřešili díky jednomu z hostů, který jim dal tip na firmu nedaleko za hranicemi v italském Alto Adige, která vyrábí brčka ze 100 % recyklovatelného plastu. Právě ta se nyní v Naturhotelu Waldklause používají a v souvislosti s nimi existuje jediný problém – jsou tak podobná běžným plastovým brčkům, že hosté rozdíl ani nezaregistrují. A někdy dokonce osloví manažera s návrhem, že by hotel měl konečně začít používat ekologická brčka!

^{Brčka, která se v hotelu používají, jsou vyrobena ze 100 % biologicky rozložitelného materiálu.}

V jiných oblastech, vysvětluje Johannes Auer, hosté kompromis vůbec nezaznamenají. Jednou z těchto oblastí je voda. Lázeňské hotely, obzvlášť ty luxusní jako Naturhotel Waldklause, spotřebují obrovské množství vody. Auerovi si objednali odborníka, který našel významný potenciál pro zlepšení a navrhl řešení, jehož součástí byla instalace úsporných vodovodních baterií, toalet a sprch. Spotřeba vody ve sprchách se poté snížila z patnácti na sedm litrů za minutu. A rozdílu si přitom nikdo z hostů vůbec nevšiml.

^{Speciální sprchové hlavice snížily spotřebu vody při sprchování o 50 %.}

Naše prohlídka pokračuje ze sprch do garáže. Hotelový vůz je samozřejmě elektrický: Renault Zoe. Právě se nabíjí v jedné z trojice dobíjecích stanic v garáži – jenž využívají, stejně jako celý hotel, 100 % zelenou elektřinu. Energii potřebnou pro vytápění všech místností, ohřev vody apod. dodává elektrárna na biomasu v Längenfeldu, která je vzdálená vzdušnou čarou pouhé dva kilometry. Mít ekologickou elektrárnu tak blízko je skutečně velká výhoda, říká Johannes Auer. Samotné solární panely umístěné na střeše by nedokázaly vyprodukovat dostatek energie na provoz tak velkého hotelu. Elektrárna na biomasu, která byla původně vybudována pro potřeby blízkých termálních lázní Aqua Dome, dnes zásobuje energií celou vesnici. Spaluje dřevěné pelety z místních lesů a přitom vytváří o 13 800 tun oxidu uhličitého za rok méně než srovnatelné ropné elektrárny, jaké jsou jinde v Alpách stále ještě běžně v provozu.

Maximálně využít les

Odkud hotel získává energii na první pohled není zřejmé, avšak o hlavním stavebním materiálu platí pravý opak: dřevo je všudypřítomné. Celý komplex od interiéru (borovice) až po fasádu (modřín) byl vybudován z nejrozšířenější tyrolské suroviny, jenž roste všude kolem. Hosté, kteří si chtějí stromy z okolních lesů prohlédnout zblízka, mají k dispozici stezku v jejich korunách – dřevěnou plošinu vedoucí podél budovy hotelu a bezpočtu kmenů, jenž se tyčí k nebi jen několik centimetrů od fasády. „Vodítkem je už samotný název hotelu,“ směje se Johannes Auer. Německý výraz „Waldklause” totiž znamená „lesní poustevna”. Náš průvodce se zastaví před 5 metrů vysokým stromem a podívá se nahoru: „Támhle teď žije datel. Je dobře, že jsme se rozhodli nechat kmen stát, když strom odumřel.“ Návrh vzešel od místního lesníka, se kterým Auerovi úzce spolupracují již od roku 2011, kdy se hotel rozšiřoval. „Tehdy jsme ho požádali, aby pro nás ohodnotil každý jednotlivý strom, jehož dřevo budeme používat a určil, který se nejlépe hodí na kterou část nové budovy. Díky tomu jsme omezili odpad a spotřebovali pouze nezbytně nutné množství stromů.” Veškeré dřevo použité při rozšíření hotelu pochází z Rakouska a většina přímo z bezprostředního okolí Längenfeldu. Za každý poražený kmen lesník zasadil nový strom, přičemž pracoval s druhy původem z této oblasti, jako jsou borovice a modřín.

^{Dřevo je v Naturhotelu Waldklause skutečně všudypřítomné.}

^{Metoda konstrukce z masivního dřeva umožnila vybudovat hotel bez použití šroubů, hřebíků nebo lepidla.}

^{Ze dřeva je vyrobené všechno od krytů radiátorů až po odpadkové koše.}

Budovu hotelu navrhl architekt Markus Kastl. Koncept použití masivního dřeva je podle něj kombinací environmentální udržitelnosti, závazku používat místní materiály a špičkového designu. Skloubit to vše dohromady rozhodně nebylo snadné. „Použití dřeva s sebou přináší různé komplikace, jednou z největších je zvuková izolace.” Johannes Auer si na tyto problémy dobře vzpomíná. Dnes už se ohlíží zpět s úsměvem, ale tehdy jeho rodiče pochybovali, jestli se problém se zvukem vůbec podaří vyřešit. Dřevo propouští příliš mnoho hluku, jak se ukázalo při vybudování původních prototypů pokojů, které proto byly nepoužitelné. Rodina si tedy pozvala odborníka z univerzity v Innsbrucku, který navrhl řešení – samozřejmě s využitím dřeva. Mezi dřevěné zdi se jako izolace zasadily korkové desky. Podlahy v hotelových chodbách pokryly plstěné koberce, které tlumí zvuk kroků. Plsť, jak jste nejspíš uhodli, pochází z vlny místních ovcí. Je to tedy další řešení využívající místní zdroje a zároveň pocta dědečkovi Johannese Auera, který kdysi v údolí pracoval jako pastevec ovcí.

Johannes Auer bude i nadále den za dnem procházet prostory Naturhotelu Waldklause a přemýšlet, co by se dalo vylepšit, jaké malé či velké změny by mohly jeho hotel učinit ještě šetrnějším k životnímu prostředí. Týden za týdnem, rok za rokem ho pohání tvrdohlavost typická pro lidi z údolí Ötztal. Johannes je ekologickým bojovníkem a plní poslání: dělat věci správně – tak, jak to původně zamýšlela příroda.

Fotografie: Jörg Koopmann & Lene Harbo Pedersen