Kdo dnes navštíví některou z obhospodařovaných horských pastvin, ten nebude mít o vybrané pochoutky nouzi. Pokrmy jsou sice podle vybavení kuchyně víceméně jednoduché – ale přesto pestré. Dříve tomu ovšem bylo zcela jinak.
Na horských pastvinách se všechno točí kolem krav a kolem produktů, které krávy dávají. Na horských lukách „Galtalmen“ se v létě pásla zvířata, která nedávala mléko a byla proto určena hlavně na výrobu masa resp. na chov: především tedy mladý dobytek, volové, koně a příležitostně také vepři. Obživa lidí ze salaší proto musela být zajištěna z údolí. Na horskou pastvinu Galtalm se občas vyháněly i kozy, aby měli salašníci alespoň čerstvé mléko.
Jiná situace je na horských lukách „Sennalmen“. Zde stojí v popředí výroba mléka – a tím i másla, přepuštěného másla, sýrů, které zároveň tvoří základ salašnické stravy. Zbytek ovšem musel být i tady dopravován z údolí. Tedy především chléb, mouka, špek a někdy i pár vajec. Pouze o několika málo oblastech víme, že na salaších chovali i poměrně nenáročné slepice.
Jádrem místní stravy byly tedy pokrmy, které šly připravit z několika základních produktů: Na prvním místě „Melchermuas“. Jedná se o trhanec, který se vaří z plnotučného mléka, mouky a velkého množství másla. Kulinářským vrcholem byl ovšem „Rahmmuas“, u něhož bylo plnotučné mléko nahrazeno sbíranou smetanou – kaloričtější bombu si snad ani nelze představit! Pochutnat si na „Muas“ ovšem salašníci nemohli každý den – na to bylo mléko příliš drahocenné. Právě z něho se přece získávalo „salašnické zlato“: mléko, přepuštěné máslo a sýry. S tím také souvisí skutečnost, že kromě vody se mléko nikdy nepilo čisté, neředěné, nýbrž pouze „odstředěné“, se sesbíranou smetanou.
Pokud byly pasáci během dne na cestách, tak neměli v „G´spachtl“ (=dřevěná dóza na chleba) nic jiného k snědku než chleba, špek a sýr. Celkem vzato byla strava na salaších poměrně bohatá na kalorie, zato ale chudá na vitamíny. Teprve mnohem později přišli na to, že si mohou založit malé zeleninové zahrádky a postarat se tak o rozmanitost stravy.
Starý tyrolský salašnický život byl sice možná poněkud „radostný“, čistě z kulinářského pohledu se ovšem jednalo o poměrně jednostrannou záležitost, nesrovnatelnou s tím, co zde lze nabídnout díky vybudovaným příjezdovým cestám dnes. Turisticky lákavá „romantika na salaši“ dojde svého naplnění spíš v hostinci, než při každodenní práci – a to na mnoha tyrolských loukách a pastvinách až dodnes.
Dolomitenmann
Deutsch
English
Belgie
Česká Republika
Netherlands
Polska
Россия
Sverige
Danmark
France
Italia
Magyarország
România
España
India
Israel
Japan
China
Korea
Arab
Home 
