Výraz „Spatzeln“ pochází od slova Spatzen (Sperling – česky „ vrabec“): malého ptáčka, který se svého času často chytal a opečený na rožni patřil k oblíbeným jídlům. Mnohem humánnější bylo a je naproti tomu jeho „vyrobení“ z mouky – i když už z pojmenování současně vyznívá, že se přitom právě nejedná o žádaný masový pokrm, nýbrž „pouze“ o rostlinný výrobek.
Klimatické podmínky nebyly právě příznivé, a tak byla v severním Tyrolsku věnována v zemědělství pozornost živočišné a mléčné výrobě. Obilí (především žito a oves) bylo možné pěstovat pouze pro vlastní potřebu, ve většině případů to však zajišťovalo přežití statku: proslulý „mus“ (mouka a máslo/sádlo) byl v kuchyni na denním pořádku. Zbytek, který se podařilo našetřit (především v podobě masa, másla a sýra), šel převážně na export resp. na zaplacení odvodů.
Co zbylo, spotřebovalo se při vaření různých „odvážných“ jídel – a to není nic jiného než kombinace mouky, tuku a sýra. Právě z toho se dělají proslulí tyrolští „sýroví vrabci“.
Z mouky, soli a vody si připravíme vláčné těsto, právě takové, aby ještě „teklo“. Pomocí speciálního struhadla „Spatzelhobel“ těsto dopravíme do vařící osolené vody a získáme tak asi 0,5 až 1 centimetr velké těstovinové noky. Když už všechny plavou na povrchu vařící vody, scedíme je přes síto. A pokrm je hotový.
Do velké pokud možno litinové pánve se rozpustí máslo a osmahne se najemno nakrájená cibule. Přidáme vrabce a vydatně je posypeme sýrem (nejlépe sýrem Bergkäse nebo Rässkäse). Když se sýr rozpustí, je jídlo hotové (sýr by se měl táhnout „jako nit“). Kdo chce pokrm ještě trochu ozdobit, nasype na něj ještě zvlášť dozlatova osmahnutou cibulku. Budete-li servírovat s čerstvým zeleným salátem, garantujeme dokonalý základ pro nadcházející masopustní hýření. Dobrou chuť!