Nanebevstoupením Páně se uzavírá velký cyklus velikonočních oslav. V tento den, přesně čtyřicet dnů po velikonocích, se oslavuje nanebevzetí Ježíše Krista. V rámci náboženských zvyků se tato památka slaví v podobě slavnostních procesí.
Ojediněle se ještě ve 20. století vyskytovaly velice osobité zvyky, ve kterých se Nanebevstoupení Páně ztvárňovalo dramaticky v kostelech. Působivě se tak využívalo např. otvorů zapuštěných do stropní klenby kostela: z otvorů se spouštěly figury andělů k oltáři specielně vybudovanému pro tento účel, aby na něm stojící sochu Krista „odnesly“ do výšin.
Jak se můžeme dovědět ze zápisků starších národopisců, používaly se také květy a dokonce i hořící polena, která se shazovala z otvorů dolů. Nanebevstoupení Páně tak těmito výjevy, které vycházely vstříc náboženskému smýšlení lidu, po staletí lákalo do kostelů také publikum, které by si tam jinak cestu nenašlo.
V dřívějších dobách bylo také často běžné, že svatý hrob, který byl připraven na Velký pátek, zůstával zachován až do dne Nanebevstoupení Páně. Z těchto dramatických představení prezentovaných v tento církevní svátek se zachovala pouze procesí. V mnoha tyrolských obcích procházejí jejich účastníci po mši svaté po stanovené trase obcí. Zastaví se u čtyř slavnostně vyzdobených oltářů s evangelijními výjevy, pomodlí se a střelecké roty projeví svou úctu čestnou salvou.