Vnější obraz Tyrolska, jeho povrch, je utvářen jeho historií a prací lidí, jejichž vliv je patrný všude, počínaje velikostí a tvarem polí,která v údolí Innu zakládali římští vojáci, až vysoko do hor – kde klima nedovoluje růst už ani rostlinám.
Tyrolsko má mnoho tváří
Tak jako neexistuje jediné tyrolské nářečí (jak si návštěvníci někdy myslí), tak je také krajina a její obhospodařování nejednotná. Většina hranic přitom neprobíhá podél hlavního alpského hřebene, ale od severu k jihu. Na západě najdete podstatně menší selské statky než na východě. To souvisí v první řadě s osídlením krajiny. V Bavorsku na východě dědil a stále dědí statek nejstarší syn, zatímco sourozencům již zůstane málo. Románi na západě dělili pole, dům i stáj mezi více dětí, až do úplného rozdrobení. Dokonce obytné domy a chlévy se dělily. A tak stojí typický statek v Unterlandu široce a majestátně rozkročen uprostřed přináležejících polí. Naproti tomu v Oberlandu převažují vesničky s rozdrobenými a sotva racionálně obhospodařovávatelnými políčky – pokud již mezitím nedošlo ke spojení statků.
Zda jsou selské domy stavěny ze dřeva nebo z kamene, nesouvisí jen s tím, jaký materiál se v okolí nachází. V mnohých částech tyrolského Oberlandu vedlo ale rozdělování statků a s tím související zvýšená potřeba dřeva ke značnému odlesnění. Okres Landeck patří k okresům s nejmenší zalesněnou plochou v Rakousku.
Od samozásobování k tržnímu hospodářství
Ještě až do poloviny 20. století bylo zemědělství v Tyrolsku orientováno na samozásobení sedláků. Prodejem chovného dobytka – především do oblasti Vídně i do jiných oblastí – se na statky dostaly peníze. „Hotovost“ však přesto zůstala nedostatkovým zbožím. Chyběla dokonce do té míry, že se v mnohých oblastech sedláci vzpírali převzít les do vlastnictví – aby pak za něj ještě nemuseli platit pozemkovou daň. Pěstovalo se všechno, co slibovalo alespoň nějaké výnosy; dokonce v chladných oblastech s mnoha srážkami, jako v okresech Reutte nebo Kitzbühel, se pěstovalo obilí. Tenhle obrázek se ale už změnil. Dnes jsou v Tyrolsku bez obilí celá údolí, a také bez brambor, zeleniny a ovocnářství. Takový vývoj podstatně ovlivnil obraz zemědělské krajiny a tím také zvyků a tradic a dokonce jazyka. Děti sedláků, které ještě nikdy neviděly pluh nebo nářadí ke sklizni obilí, už samozřejmě také neví, jak se všechny kdysi jmenovaly.
"Zabydlená" krajina
Dříve sedlák skladoval seno v malých stodolách, na západě se jim říkalo také “Pillen", jaké stály na každém poli vždy alespoň jedna. Z tohoto meziskladu se seno v zimě sváželo ke dvoru. Mnohde ale putovali s dobytkem od stodoly ke stodole, což mělo tu výhodu, že hnůj vznikal přímo tam, kde jej bylo k hnojení zapotřebí.
Moderní vlastník plně mechanizovaného podniku, který zvládá jeden člověk, přiváží naopak seno na valníku k centrálnímu krmení. “Zabydlení" krajiny většinou dřevěnými stodolami se stává zbytečným; ty pak očividně chátrají.
Lidmi utvářenou krajinu nelze vidět staticky. Louka s modříny, kterou necháte samu sobě, se za jednu lidskou generaci promění ve smíšený les. Vlhká louka, pravidelně nesečená, zaroste buší. Pastviny zplaní. Extrémní ochránci přírody říkají, že si prý příroda tak jen bere zpět, co člověk přetvořil nebo znetvořil.
Většina lidí si na každou změnu stěžuje: Vzpomínky na krajiny z dětství by nejraději chtěly uchovat krajinu takovou, jaká byla, když pozorovatel vyrůstal. Změny jsou ale známkou života. A vždy se budou dít v tak živém organismu, jakým je kulturní krajina jako Tyrolsko.
Deutsch
English
Belgie
Česká Republika
Netherlands
Polska
Россия
Sverige
Danmark
France
Italia
Magyarország
România
España
India
Israel
Japan
China
Korea
Arab
Home 