Když jsou počátkem června večer hory v „plamenech“ , znamená to, že se zvláštním způsobem oslavuje slavnostní přísaha, která v Tyrolsku trvá již více než 200 let. Roku 1796 se země Tyrolská „zaslíbila“ Srdci Ježíšovu a osobité zvyky a obyčeje připomínají tuto přísahu až do dnešních dnů.
Jaký zvláštní význam má tedy tato přísaha? V roce 1796 ohrožovali Tyrolsko Francouzi a v zemi byly v plném proudu válečné přípravy. Země zoufalá z převahy útočících nepřátel se „zaslíbila“ „Srdci Ježíšovu“, aby si tím vyprosila Boží ochranu. Byl vysloven slavnostní slib uctívat zvláštním způsobem božské Srdce Ježíšovo, zůstat věrný a získat za to ochranu a požehnání v případě ohrožení víry a vlasti.
Tato přísaha se opakovaně obnovovala (mimo jiné v bojích za svobodu v roce 1809 pod vedením Andrease Hofera), přičemž její slavnostní podoba vznikala především v průběhu 19. století. Od té doby se také 2. neděli po svátku Božího těla konají po mši svaté procesí resp. se ve večerních hodinách zapalují ohně.
Tyto ohně nejprve na horských hřebenech a svazích hor připraví místní studentské spolky či sdružení. Buď se vytvoří celý dlouhý řetěz, v němž jsou jednotlivé ohně seřazeny jeden vedle druhého nebo jsou ohně uspořádány do tvaru určitého symbolu. K nejoblíbenějším (náboženským) symbolům přitom patří stylizované srdce s monogramem Ježíše IHS, kalich a kříž. Každá obec příp. každý region má přitom vlastní pravidla či dochované tradice, které se však v posledních letech stále znovu inovují. V některých obcích se ohně na kopcích zapalují už den před nedělním svátkem srdce Ježíšova. To hlavně proto, že k jejich vyhasnutí pak většinou dochází až pozdě v noci a účastníci tohoto obřadu si po dlouhém zpátečním sestupu (právě v brzkých ranních nedělních hodinách) chtějí dostatečně odpočinout.