Příprava jídel typických pro jednotlivé země se v průběhu doby měnila stejně jako kuchyňská technika. Obměny při přípravě jídel – rozdíly mezi vysokými hornatými oblastmi a nížinami, severním a východním Tyrolskem – nás tedy nemohou skutečně udivovat.
Hostinské, hospodyně a ženy v domácnosti se učily vařit od svých matek, ani ostatní personál v kuchyni se v minulosti nedostal nikam příliš daleko, aby měl možnost poznat jiné kraje a jiné způsoby přípravy jídel.
"Správný" recept na tyrolský knedlík ale přesto neexistuje. Kdo se učí vařit podle ústně předávané tradice, drží se toho, co viděl, přesné informace o použitém množství jednotlivých surovin jsou zbytečné, protože kuchařka přece vidí, „jak to má vypadat“ a tuto znalost také dále předává svým učňům. Neexistují ani podrobné informace o přípravě. Pokud knedlík obsahuje hlavní přísady a chuťově se nijak zvlášť neliší od běžné představy tyrolského knedlíku, tedy že chutná po slanině a klobáse, může být považován za tyrolský knedlík. "Tyrolský knedlík" je ostatně název používaný pouze v "cizině"; v Tyrolsku je tyrolský knedlík "špekový knedlík" nebo prostě jednoduše "knedlík", bez doplňujících přísad, protože tyrolský knedlík je tady u nás právě "běžný knedlík".
Pro všechna tyrolská jídla platí: tradičně se používají zemědělské produkty domácího původu, tedy to, co roste na polích a v zahradách, k tomu maso z místního chovu a lovná zvěř z lesů. Důležitější roli hraje opět lov ryb. Iniciativní hostinská kultura se nevěnuje pouze oživování Cuisine Tyrolienne, nýbrž zpracovává také lahodné ingredience tohoto regionu.