Tento obyčej nemá s „oficiálním“ začátkem jara, 23. březnem, vlastně nic společného. Již týdny předtím je v závislosti na regionu v různou dobu v mnoha tyrolských obcích slyšet rytmické práskání bičů. Tento zvuk má vyhnat zimu a přivítat jaro.
Zejména mladí chlapci se scházejí v určitou dobu a předvádějí hlasitě své umění, které mnohdy ovládnou teprve po několikaměsíčním tréninku. Dosáhnout toho, aby biče či důtky práskaly ve správném rytmu, to není tak jednoduché. Vedle fyzické síly to vyžaduje také určitý cit a obratnost.
„Aper“ znamená holý, bez sněhu (starohornoněmecký výraz apir = nepokrytý sněhem) a slovo „schnalzen“ se vztahuje k práskání biče. V zápisech z 19. století se pod označením „Aperschnalzen“ rozumí „slavnostní vítání jara práskáním biče v době, kdy v alpském podhůří taje sníh“.
Bič resp. důtky („Goaßl“) tvoří krátká násada (často z jasanového dřeva) a tři až čtyři metry dlouhá spletená šňůra napuštěná tukem. Na jejím konci se nachází kousek lýka nebo perlonová šňůrka, která při práskání vydává hlasitý zvuk.
Mládenci s bičem – tzv. „šnalceři“ (něm. „Schnalzer“ – od slova práskat, klepat, luskat) velmi působivě zapráskají několikrát nad hlavou svým bičem kolem dokola a prudkým škubnutím v opačném směru vytvářejí charakteristický práskavý zvuk. Tito mládenci s bičem se většinou objevují ve skupinách, přičemž biče podle přesné domluvy kmitají v krátkém rytmu staccata.
Z tohoto jarního obyčeje se v průběhu doby stal také sport. Nejlepší „šnalceři“ se poměřují při jednotlivých závodech, a to jak v soubojích jednotlivců, tak i skupin.
Když se jaro vítá tak hlasitě a v tak hojném počtu, je následující říkadlo možná úplně zbytečné:
„Vypráskáme zimu ze vsi a sbohem jí dáme,
ze všech stran ať to nahlas slyší,
zima hloupá až to bučí,
ať už letos navždy táhne.“
Mezinárodní filmový festival v Innsbrucku (IFFI)
Home 
Deutsch
English
Belgie
Česká Republika
Netherlands
Polska
Россия
Danmark
France
Italia
România
China B2B
